V červnu 2016 se festival Krákor dožil plnoletosti. Krásny gazely vlnící se v kosmickejch tónech, kvákání žab, zlomená náprava, ukopnutej palec, pět tisíc vypitejch piv, hlasivky v prdeli, hořící pes se utekl schovat do stohu. Pogo, hipstriové, hipstři, pankeři a máničky v kole. Pivo a párek ke snídani jako správnej rockej, startku k obědu jako plachá rockerka. Prej se tam chlastá, ale to jsou jen řeči. JEF na kolečkovým křesle, lučišník z Finska, slunce v duši, koblih na stropě, lesíky plný hub a klíšťat. Pankáči si půjčili kráječ na chleba a zbyla z něj nefunkční pračka. Neřád lemplářů, pondělní sraní v dešti. Divadlo života. A tady je pár zaznamenanejch vzpomínek…

Vrcholným dramatem byla bodka sobotní noci, čili vystoupení finského vokálního souboru Yhteinen Makkara, zpěvy padlých legionářů jímž nějaká lusa zcizila těsně před vystoupení texty. Přesto zážitek hodný kremace. A jak to tam jinak vypadalo lze vyčichat níže na fotografiích našich vzácných fotopoetických přátel.

Nebyly nalezeny žádné obrázky