Legendární protistátní filharmonie – finská kapela DIE REATARDOVANÝ KOKSOPLYN přezdívaná Delfíni, koncertovala 23. února 2018 ve městě piva. Řečeno s teoretickým fyzikem Julianem Barbourem „není až tak důležité KDY, jako KDE“, řečeno s globálním fanklubem Delfínů „důležité je KDO!“.
Reportér žurnálu Uši a Vítr Sťatý Lukáš byl u toho.

read more »

Dne 11. listopadu 2015 vystoupila Na pochcanejch židlích v Chicagu finská kapela Yhteinen Makkara. Členové folklórního souboru se ještě ne zcela definitivně vypořádali s následky vystoupení. Poztráceli totiž nástroje a části aparatury. „Je mně fakt hrozně, po večírku, doufám, že už sa nic podobného nebude opakovat“ sdělila druhý den po exhibici, typickým finským dialektem zpěvačka kapely Virpi Mudränënová.

read more »

TICHÉ LODI – Časy vody
Ears&Wind Records 2015, 44:42

Pod názvem Tiché lodi vystupuje kytarista a recitátor René Müller, pohostinsky doprovázený houslistou Romanem Cermanem. Millerovy inspirační zdroje se zdají zjevné: tvorba Oldřicha Janoty, Vladimíra Václavka, Jana Šoltyse s kapelou Betula Pendula. Čekejte minimalistická kytarová „kolečka“ a polozpěv poetických textů. Zvukově zajímavě působí Cermanova hra příklepem smyčce, akorát je tato technika možná nadužívána. Úsporná aranžmá s občasným samplem reálného zvuku (ruch ulice atp.) ovšem písním vyhovují, umožňují vyniknout textům, další prvky by mohly působit rušivě. Příjemný debut a zároveň velký otazník, jak se stát originálnějším. read more »

Tiché lodi – Časy vody: osmapadesátý titul brněnského vydavatelství (mi) přináší několik překvapení: vkusně vyvedený digipak s krásnou fotografií Tiny Botkové na titulní straně, neutuchající zájem o hodnocení mou maličkostí a neočekávanou jinakost obsahu.
I když… pokud si dobře vzpomínám, při poslechu Hynkových zámků, což je domovská kapela páně René Müllera, aktuálně jednojediného protagonisty tohoto projektu, jsem zmiňoval Janotu a Václavka. Zdá se, že oba jsou přítomni i nyní. Ten první jaksi lehce „v luftu“ a Miroslav Václavek coby autor tří read more »

Olomoučtí androši s půvabným názvem vydali CD, konečně se lze tázat známých: „Vy ještě nemáte Špinavé spodní prádlo?“
ŠSP vznikli vroce 1987, soustavněji a v úplně jiné sestavě ale hrají až tak někdy od přelomu tisíciletí. Na koncertech prosluli coby barbarští improvizátoři, kteří svojsky ovládají elektrickou kytaru (zakladatel Chromek) a elektrické housle (Čunin), podmanivý rytmus, v němž se ozvuky písní plastických mísí s cyklickými kolovrátky à la Jaki Liebezeit, udržuje bubeník Šakal. Z „vyháněcí“ sestavy se stala na moravském podzemním poli žádaná koncertní atrakce. Samotní členové ale tu a tam utrousili, že jejich divoké improvizace jsou často důsledkem konzumace alkoholu a že jinak pilně zkoušejí a vymýšlejí písničky. Tucet songů nyní máme možnost slyšet na sedmdesátiminutovém studiovém debutu Rány na buben. read more »

KRONIKA POTULNÉHO FESTIVALU
KRÁKOR 1998-2013

Listování knihou připomínající patnáct let jednoho festivalu vyvolává jako vedlejší produkt pár otázek obecnějšího rázu. Skrze opilecké historky se můžeme ptát po smyslu termínu underground i po hranicích novinářské objektivity. V první řadě ovšem jde o svéráznou poetiku.

read more »

V indigové barvě skví se – Hrozně. Je mi hrozně krásně. Lingvistický nešvar, který štve nejen češtináře (a češtinářky obzvláště), ale i ezoteriky (a ezoteričky tuplem). Dobře jim tak. Každému negativní energie, jak je libo. Je to s tebou hrozně krásné. Hrozně tě miluju, hrozně mi chybíš. Hrozně mě sereš. Už není čas.

Poslouchat Hrozně je jako jet vlakem a pozorovat uplývající krajinu. Možná dlouhá cesta, kdy odezíráš spolujezdce a hlavou ti jedou myšlenky. /Mít funkci, fungovat a být šťastný/ /Už není čas nechávat všechno na později, už read more »