Rousínovská kapela Ylo africký slon vznikla v roce 1988 a od dob vydání jejich první desky Domestifikace jižních věcí uplynulo již 17 let, což bylo v době posledního koncertu kapely Dunaj, kde zpíval bývalý člen Ylo Jiří Kolšovský. Pro Ylo je typický nezaměnitelný hlasový projev Břetislava „Jima“ Jelínka, který v brněnském klubu Boro v roce 2012 oslavil své šedesáté narozeniny.
Přestože neměli žádnou větší koncertní pauzu (Ylo hrávalo například každoročně u Magora ve Vydří), další desku vydali až v roce 2010 (II). Aktuální deska 2.01.3 vyšla, jak už název napovídá, v roce 2013 a hned se po ní zaprášilo – na festivalu Krákor bylo do půl hodiny vyprodáno 25 exemplářů, které stihli ručně vyrobit. Nová deska je na rozdíl od předešlé celá v mateřštině a obsahuje 9 skladeb, které Ylo již pár let hraje na koncertech, ale ještě nikdy nebyly vydány.
Hned úvodní skladba Neznámí hrdinové začíná ponurou basou, která se však postupně rozplyne ve veselou směsici hudby s až hymnickým zpěvem Jima (Jeden kýbl uhlí, deset cigaret, denní příděl pěti piv a svobody jen co za nehet. A neznat, co je svědomí, až u srdce někdy zabolí). Následující hitovka Ten pán pojednává o sebevražedných tendencích (Mám strach, když lidé padají, mám strach – podej mi ruce) – text je pochmurný, hudba je však hravá a veselá, což upomíná na skvělý debut kapely Narajama „Vytancuj chmury“. Jako z jiného světa zní další kousek Zpráva s tajemnou melodií s psychedelickými sci-fi hippie ozvuky. Chytlavá Muckova kytara podbarvena Ceďovými klávesami zahajuje brilantní skladbu Nevěsta – jedná se o velmi napínavý kousek s vygradovaným rockovým závěrem (Lásko, lehni si vedle mne a já tě pohladím. Co to je? Co to leží pode mnou? Mrtví mravenci na loži svatebním! Nemohu si pro tebe jít…). Typickou Jimovkou je Žalm Davidův (s vtipným refrénem Ohořelá postava mý vlastní matky mě honí po schodech nahoru a zase dolů. Nikdo mi ruku nepodá…), připomínající jeho Fyzické osoby, což je Jimův oneman projekt suplující (a zvukově připomínající) kapelu. Typické je zde Jimovo (poly)rytmické tleskání. Vůně smrti pojednává o dlouhém umírání v nemocnici a zpomaleném toku času (Jak je pyšný na svou smrt – on sám zemřel pro lásku). Opět je zde pro Jima a vůbec celé Ylo typický hymnický refrén podkreslený instrumentálně zdatnými muzikanty. O příběhu klenotníka a odkazu jeho otce pojednává až baladická skladba Klenotník s typicky podmanivou kytarou a klávesy. O fascinaci dívkou Lori, stojící na kopci, zpívá Jim v předposlední skladbě Red Shoes – skladbě dominuje bublavá basa s temnými klávesy. Největší nářez skýtá závěr alba – skladba 2.01.3, která hudebně připomíná zmíněný Dunaj – „Po stezkách srdce“. Celá deska představuje fúzi instrumentální hravosti a šibalské temnoty, ideálně sladěné do kompaktního celku s výborným zvukem – jednoznačně se jedná o nejlepší CD těchto rousínovských velikánů – a pozor, prodává se jen za kilo! Nejvíce je slyšet tikot hodin, snad někdy uslyším ozvěnu tvých kroků. A chtěl bych s tebou dlouho mlčky žít…
Honza Bartoň
YLO AFRICKÝ SLON – Ylo 2.01.3
Vyšlo v roce 2013, samonáklad
CDr v digipacku
Ke koupi na Dřevěné cikádě