BYSTRICKÉ INTERMEZZO

28. září 2013. Zase jsme vyrazili. Tři přibližovadla, tři chudáci za volantem a parta rozjařených cestujících na trase Brno – Banská Bystrica.
Naše posádka si dala sraz na notoricky známým místě – před brněnskou putykou Mandragora. Je asi jedenáct dopoledne a prozatím před zavřenou knajpou postávají jen pěšáci, auta nikde. Jdeme s Luckou na průzkum vedlejší palírny, že si dáme jedno rychlý napůl a pojedeme. Za okamžik už sedíme v hospodě všichni, prolíváme hrdlo rezavou tekutinou a císař Emir&Chali nešetří lamentováním a černými vizemi. Ještě věříme že jen zapoměl odložit tmavý brýle.

Česnekový hlavy, nebo Kapela Sobola Revival? Každopádně úchvatná podívaná. Klub 77, Banská Bystrica, 28. září 2013.  Foto © Ivoš Krejzek Po čase se povede odlepit zadky z hospody a vyrážíme vybaveni navigací velikosti středně velkého monitoru. Naše auto je nekuřácký a tudíž nás nezdržují jen pauzy nutné pro inkontinentní část výpravy, ale i nutnost doplnit dehet do plic. Cesta se vleče a čas si krátíme pozorováním ovcí, káňat a křivek krajiny. Že mineme kolosální ceduli směr Trenčín si někdo uvědomí až skončíme na polňačce ve valašských kopcích. Mudrci rozloží autoatlas, ostatní obechcávají okolí, chlemtají plechovky piva, kouří… Rada moudrých se usnese že se stala chyba a vracíme se na hlavní tah, zvažujeme náhradní program: exkurzi vinného sklepa, který prý jedna z pasažérek našeho auta přizdobila výjevem s pyramidami. Varianty Bystrica a vinný sklípek s bazénem si v jednu chvíli stojí tak 50 na 50, nicméně reálné souřadnice vinného sklepa pro nový světový řád nám zůstaávají skryty a směle pokračujeme ve zdolávání nekonečných mil Brno-Banská Bystrica.

Jamovali všichni, kdo se nevešel na fotku - ten se nevešel na fotku. Klub 77, Banská Bystrica, 28. září 2013.  Foto © Ivoš Krejzek
V sedm hodin vpadneme do pomyslných bran cíle. Nemaje stroje času, začátek v 16.00 v klubu Záhrada nestihneme a ta odvážnější část výpravy jež se k Záhradě vydává je zcela pohlcena železobetonovou džunglí. Teprve po mnoha hodinách vyjde na světlo skutečnost, že v Záhradě pro jistotu proběhl úplně jinej program. Mezitím se snažím aklimatizovat v Klubu 77, je nekuřácký, avšak pln zvláštní mlhy co by se dala krájet. Je devět hodin a v klubu ani noha, nebo možná lidi v té mlze nenacházím. Kouřím na verandě, všichni kouříme na verandě. Přichází majitel klubu Rasťo na terasu a kouří. Chvíli se handrkujeme, proč a nač má nekuřáckej podnik. Je nekompromisní. Kouříme na verandě i s Rasťom. Když se jdu vychcat, minu bar a dostává se mi panáka Tullamorky. Šup tam s ním a otáčím druhýho. Další a další panáky Tullamorky… Rasťo líčí jak chtěl žalovat bordel, jeden ze dvou v Banské Bystrici kvůli nevydařené felaci v all inclusive balíčku, tak se prý trochu opozdil. Před desátou z něj na verandě při další Tullamorce a čvaňháku vyleze, že vlastně bude zvučit. Takže další Tullamorka a jdeme na věc, ještě si zapálíme…

Čechoangličan, či Angločech Darren Eve, znamenitý kytarista. Klub 77, Banská Bystrica, 28. září 2013.  Foto © Jaro Stančik.
Tři mladičké dívenky, které si odskočily z internátu mě ještě stihnou zavézt do místního pivovarského šenku, který bohužel zrovna zavírá a tak kmitám zpět do podzemí na „lehce opožděný“ začátek. V deset vše vypukne, žel i 60% návštěvníků již odešlo. Zůstalo 40%. Zůstali čtyři.
Výstava visí, distro distribuuje, i když v poněkud zmateném přepočtu korun na Eura – Tullamore Dew. Císař Emir pronáší úvodní řeč, nastupujou muzikanti, básnící, propletence všeho, jamování, publikem sami sobě. Ještě že ty auta vyjely tři. Veřejná zkouška bez veřejnosti, nicméně večírek se rozjíždí jako by se nechumelilo. Urquelly do žíznivých krků padají jeden za druhým… V průběhu večera se mi podaří usnout vyčerpáním, a když odejde i můj biologický vankúš, musí stačit pryčna pod obrazy. Probouzím se do divokýho večírku. Pódium puká ve švech, každej co má alespoň jednu ruku do něčeho mlátí, ti bezrucí skáčou nebo řvou. Proplížím se do zákulisí za pódium a beru volnou basu, která naštěstí není zapojená a tak si smotnu alespoň jednu ilegální cigaretu v 77 ve sprše… mezi jinými zaznívají stařičké texty Marka Soboly, vše v udávaném taktu skvělých hudebníků a kořeněno hudebními outsidery. V jeden moment se přidává i sám majitel Rasťo, to už nejspíš sedím v publiku sám na barové židličce, nebo už jen spím namísto v zamluveném pokoji na pódiu? Nebo se mi to zdálo celý? Ale co pak ty fotky?
Odjíždíme v deset dopoledne, Rasťo se přijde rozloučit z non-stopu nad klubem, císař cestou dvakrát blije.

-fido-
říjen 2013