Na sklonku roku 2022 jsme ještě stačili vydat několik nových knižních titulů: Záviš – Dobrou Noc (kniha básniček s plnobarevnými obrazy Adama Černého), MIROSLAV MIKY MARUSJAK – Hejna vzpomínek (haiku ilustrované Evou Macholánovou), PAVEL HEROT – Piknik (posmrtná kniha doplněná o autorovy tremor fotografie). Všechny knihy jsou k mání na www.drevenacikada.cz

Vydali jsme dlouhohrající desku mistra Záviše. ZAPLACENÉ A OBJEDNANÉ DESKY BYLY EXPEDOVÁNY, CHCETE-LI STÍHAT DO VÁNOC, OBJEDNEJTE RADĚJI HNED!!! EXPEDUJEME OBRATEM. Materiál ze znojemského studia Giovanni je již smíchán, grafika od Vladimíra Havrana Smýkala zdigitalizována a tento týden jde CD do výroby. Na desce je k poslechu sedmnáct nových fláků, placka bude vyvedena v digipacku s bookletem, tak jako tomu bylo u již vydaných fošen K tomu nic a Závišova dvanáctka, vyšlých péčí Ears&Wind Records. Fetiš U prdele by tedy rozhodně neměl chybět ve sbírce Závišova fanouška, nebo fanynky.

MALÁ UKÁZKA – MRÁZKOVÁ JE PÍČA:

Pokud chcete získat CD do Vánoc, zašlete e-mail s objednávkou (igor.latal[snail]hotmail.cz), nebo rovnou objednejte na Dřevěné cikádě. Tak jako každý rok se včasná objednávka zaplacená předem na účet obejde bez poštovného. Pravidla jsou jednoduchá: read more »

Právě vychází nové CD-r hudebního uskupení Herman Traumer. Znamenitými hudebníky zhudebněné básně Ivoše Krejzka. A pozor! Tato postava známá svými verši jako básníř fekálů a trolejů stojí před mikrofonem a pěje. Milovník kakofonického undergroundu by nebyl potěšen. Nejedná se o profláklé podzemná uncaca, ale pokus o regulerní hudební nahrávku s regulerním zpěvem. Sami sebe Herman Traumer ve vtipu srážejí na kolena označením „Německý šlágr pop“, inu v luzích kde se pohybují to tak může vyznít, nicméně stále zůstává přiznaná podstata.

Herman Traumer jsou: Daniela Rovnerová – zpěv, vokál (rovněž Tyršova společnost), Marek Dostál – basová kytara (rovněž Nicmoc Kvintet a Čočka), Tomáš Kalandřík – bicí (rovněž Hynkovy Zámky), Roman Cerman – housle (rovněž Hynkovy zámky), Vít Raška – sólová kytara, hudba (rovněž metalurg, Balet československého rozhlasu…), René Müller – kytara, hlas, hudba (rovněž Tiché lodi, Hynkovy zámky), Ivoš Krejzek – zpěv (čestný host finského vokálního souboru Die Retardovaný koksoplyn).
Deska byla nahrána ve studiu Chlív Víti Rašky v Brně Chrlicích. Je vyvedena v digipacku s dvanáctistránkovým bookletem a byť již to mnohé dnešní přístroje nepřehrají, balení obsahuje placku. Desku pořídíte na koncertech a na Dřevěné cikádě. Křest bude 10.12. společně s NicMoc Kvintet ve Staré pekárně v Brně. Vyšlo v omezeném nákladu 110ks. Několik ukázek zde:

read more »

Čas od času si uděláme radost. Radost si uděláme pomníkem pro nějakou oblíbenou kapelu, bylo tomu naposledy třeba u brněnských Hrozně, ti u nás vydali desku Už není čas a hudební komentátoři se pak mohli přetrhnout v superlativech na polozapomenutou kapelu, která snad i díky tomuto nosiči opět začala obrážet pódia malých i větších akcí a jak tomu bývá v pohádkách, zběhli k Indies :-).
Podobná situace nastala před nedávnem, kdy se k devatenáctému Krákoru podařilo (konečně) dokončit bilanční desku kapely The Rozladěn, nazvanou podle jedné z písní Svět je medvídek Pú. Deska je současně jakýmsi debutem a současně bilančním počinem, obsahuje totiž průřez mnohaletou tvorbou kapely (The Rozladěn vznikli již v roce 1989). A deska je vyvedena opravdu výpravně. V kolážovitém bookletu nechybí dobové fotografie, články z dobového tisku, texty zajisté… Vše uzavřeno v luxusním digipacku sešponovaném do igelitového kondomu…

 

THE ROZLADĚN – Svět je medvídek Pú

Novohradské hory. Vysoká, Kraví a Kuní. Chcete-li Hochwald, Steinberg a Schreiberberg. Totiž Sudety. Nesprávně. Spíše Unter Böhmerwald. Léto 1989. Železná opona („…samý drát tu čouhá z krajiny, už z drátů jsou i jitroclele…“) a pohraniční stráž. ROZLADĚN. Logicky. Akustická kytara za peníze z bramborové brigády. Bicí nástroje na základě Hledání domu holubího. Film. Duo Bittová – Fajt. Inspirace. Naštěstí ale i akordeon a sestra bubeníka. Školačka. Později Šulda na saxofon, housle a nakonec basovou kytaru. Také Dodík. Básník ze Žofína. Flétna a poté saxofon. Terasa hotelu Hojná Voda. Začátek. Pardubická zelená pakárna. Září 1989 až květen 1991. Deklamátor textů a hlavní protagonista. Snad… I tak činnost. Opušťák a dovolenka. První Rock-session v Horní Stropnici, Sezimovo Ústí U Skřivana, Starý Pelhřimov a také poprvé U Kůrků na Zbuzanech v Jindřichově Hradci. Na jaře 1991. 17. 11. 1991, táborský kulturák a dva roky od revoluce. Akce. Seznámení se s tehdejší zpěvačkou Půlnoci a díky tomu i pozdějšímu telefonátu s Mejlou hraní v ČB s výše uvedenými. To již pomalu nastupuje Sníža. Populární jindřichohradecká mánička. Na jaře 1992 tak i zvuk elektrické kytary. Domácí kapela a Fiction na Vltavě v ČB, Borát v Praze, Lipnice 1994 na základě toho Borátu. Pořád to takto jede dál až do počátku roku 1996. Totiž konec Šuldy. Nastupuje první bratranec. Šoumen Čajan. Instrumentalista. Zprvu basa, později na ni za něj Břehouš a dotyčný na elektrickou kytaru. Sólově. Také Fous. Performer houslista. Jeho tehdejší zjev přivedl ostatní ke shodě. „Nemusí na nic hrát, stačí, že je…“ A tančí. Velice excentricky. Demo „…slova od léta“ na tvrzi Žumberk. Demo měsíce v Rock & Popu. Hosty u Týna nad Vltavou. Narozeniny Standy Vandy. Třináctej mlat v Pelhřimově. Kaydy. Plešovice, Frymburk a také Rockové Stromovky, Sokolovna a Beat maratony v krajské metropoli. První Beat maraton soutěžní, druhý coby hosté. Mezitím studiová nahrávka ve studiu Villa Trans a opět Týn nad Vltavou. Lukáš Hvězda. Konečně těhotná akordeonistka. Náhrada v podobě žáka studenta ZUŠ v Českém Krumlově. Ondřej. „Ondra syn a Sníža otec“ (věkový rozdíl)… Magorovo Vydří. 1998 i 1999. Rock pro Zelený tulipán v Praze Na Cibulce. Maťa. Také ale třeba i Boskovice. Nejdál. Přelomový rok 2000. Usazený hlavní protagonista. Svatba, syn. Bez stromu a domu. Zato tvrz… Konec Jirky Čajana realizujícího se jinak. Převážně zábavově a za peníze. Tři na tři… Následujícího roku nemoc bubeníka a bohužel za další rok i jeho smrt. Kostra v zemi, duše v nebi. Prvotní obnovení. Vzpomínka. Plešovice 2002. Za bubny Jack. Opět Jindřichův Hradec. Za akordeonem Janina. Takto ještě jednou v roce 2005. Žofín a Frymburk. Další vzpomínka na drumera v listopadu 2012. Po deseti letech. Instrumentálně a akusticky. Akordeon, violoncello a housle. Totiž Pepa syn i další bratranec. Vladimír. Snaha po obnově ze strany Šuldy. Zprvu hodně dlouho teoretická. Pak již ale Hranice u Nových Hradů v dubnu 2014. O dva roky později intenzivní zkoušení v Horním Skrýchově. Jindřichohradecká sekce. Sníža a Jack. Manželská sekce Janina a Šulda. Bratranec Vladimír a jeho housle. Deklamace textu. Oska. ROZLADĚN. Majáles v ČB, Řepice 2016, Pelhřimovský Sklep a nakonec i U Kůrků na Zbuzanech. A jindřichohradecké publikum nezapomnělo a má pořád rádo! A jak to bude dál? 2017 – MC Fabrika v ČB, Fido, CD, Krákor. Snad…

(úvodní slovo v bookletu desky Svět je medvídek Pú)

read more »