Category Archives: RECENZE

RECENZE

SBÍRKA NA NÁSTROJE YHTEINEN MAKKARA

Dne 11. listopadu 2015 vystoupila Na pochcanejch židlích v Chicagu finská kapela Yhteinen Makkara. Členové folklórního souboru se ještě ne zcela definitivně vypořádali s následky vystoupení. Poztráceli totiž nástroje a části aparatury. „Je mně fakt hrozně, po večírku, doufám, že už sa nic podobného nebude opakovat“ sdělila druhý den po exhibici, typickým finským dialektem zpěvačka kapely Virpi Mudränënová. Yhteinen Makkara, Festival Nekapel, Pochcaný židle 11,listopadu 2015, Chicago. Foto Ivoš Krejzek read more »

RECENZE

TICHÉ LODI PODLE TOMÁŠE S. POLÍVKY

Tiché lodi - Časy vody, , Ears&Wind Records, 2015 TICHÉ LODI – Časy vody
Ears&Wind Records 2015, 44:42

Pod názvem Tiché lodi vystupuje kytarista a recitátor René Müller, pohostinsky doprovázený houslistou Romanem Cermanem. Millerovy inspirační zdroje se zdají zjevné: tvorba Oldřicha Janoty, Vladimíra Václavka, Jana Šoltyse s kapelou Betula Pendula. Čekejte minimalistická kytarová „kolečka“ a polozpěv poetických textů. Zvukově zajímavě působí Cermanova hra příklepem smyčce, akorát je tato technika možná nadužívána. Úsporná aranžmá s občasným samplem reálného zvuku (ruch ulice atp.) ovšem písním vyhovují, umožňují vyniknout textům, další prvky by mohly působit rušivě. Příjemný debut a zároveň velký otazník, jak se stát originálnějším. read more »

RECENZE

RADEK K. RECENSUJE TICHÉ LODI

Tiché lodi - Časy vody, , Ears&Wind Records, 2015 Tiché lodi – Časy vody: osmapadesátý titul brněnského vydavatelství (mi) přináší několik překvapení: vkusně vyvedený digipak s krásnou fotografií Tiny Botkové na titulní straně, neutuchající zájem o hodnocení mou maličkostí a neočekávanou jinakost obsahu.
I když… pokud si dobře vzpomínám, při poslechu Hynkových zámků, což je domovská kapela páně René Müllera, aktuálně jednojediného protagonisty tohoto projektu, jsem zmiňoval Janotu a Václavka. Zdá se, že oba jsou přítomni i nyní. Ten první jaksi lehce „v luftu“ a Miroslav Václavek coby autor tří read more »

RECENZE

CD ŠSP OPTIKOU PETRA FERENCE

Špinavé spodní prádlo - Rány na buben, Ears&Wind Records 2015 Olomoučtí androši s půvabným názvem vydali CD, konečně se lze tázat známých: „Vy ještě nemáte Špinavé spodní prádlo?“
ŠSP vznikli vroce 1987, soustavněji a v úplně jiné sestavě ale hrají až tak někdy od přelomu tisíciletí. Na koncertech prosluli coby barbarští improvizátoři, kteří svojsky ovládají elektrickou kytaru (zakladatel Chromek) a elektrické housle (Čunin), podmanivý rytmus, v němž se ozvuky písní plastických mísí s cyklickými kolovrátky à la Jaki Liebezeit, udržuje bubeník Šakal. Z „vyháněcí“ sestavy se stala na moravském podzemním poli žádaná koncertní atrakce. Samotní členové ale tu a tam utrousili, že jejich divoké improvizace jsou často důsledkem konzumace alkoholu a že jinak pilně zkoušejí a vymýšlejí písničky. Tucet songů nyní máme možnost slyšet na sedmdesátiminutovém studiovém debutu Rány na buben.
read more »

RECENZE

KRONIKA KRÁKOR – RECENZE JANA FAIXE

KRONIKA POTULNÉHO FESTIVALU
KRÁKOR 1998-2013

Listování knihou připomínající patnáct let jednoho festivalu vyvolává jako vedlejší produkt pár otázek obecnějšího rázu. Skrze opilecké historky se můžeme ptát po smyslu termínu underground i po hranicích novinářské objektivity. V první řadě ovšem jde o svéráznou poetiku.

Krákor - Kronika 1998-2013, kniha o historii festivalu. Vzpomínky, drby, fakta, rozhovory, fotky.
read more »

RECENZE

LIŠKA BYSTROUŠKA: RECENZE HROZNĚ

Hrozně, Už není čas V indigové barvě skví se – Hrozně. Je mi hrozně krásně. Lingvistický nešvar, který štve nejen češtináře (a češtinářky obzvláště), ale i ezoteriky (a ezoteričky tuplem). Dobře jim tak. Každému negativní energie, jak je libo. Je to s tebou hrozně krásné. Hrozně tě miluju, hrozně mi chybíš. Hrozně mě sereš. Už není čas.

Poslouchat Hrozně je jako jet vlakem a pozorovat uplývající krajinu. Možná dlouhá cesta, kdy odezíráš spolujezdce a hlavou ti jedou myšlenky. /Mít funkci, fungovat a být šťastný/ /Už není čas nechávat všechno na později, už read more »

RECENZE

NIC MOC KVINTET V RECENZI JANY ORLOVÉ

Nicmoc Kvintet - Nic moc nečekejte... Syrové, deziluzivní glosování. Chlapské a drsné. Cítím v tom Bukowského. Vykopem si hroby a budeme v nich šukat: nejvýraznější text alba, největší popík a nejlepší obraz v jednom. Představuju si soulož ve vykopaném hrobě…

zem je jistě vlhká, voňavá, studená, z odhalených stupňů půdy na kopulující těla padají půdní organismy. Soulož pod úrovní běžného světa, v podzemí, v undergroundu. Je underground hrob? Pro pozorovatele zvenčí možná, ten, read more »

RECENZE

ÓDA NA PIČU JE NA PIČU

Vážně nerada píšu negativní recenze. Je to nevděčné. Protože když někdo chce recenzi, jaksi vskrytu předpokládá, že bude pozitivní. Nebo aspoň trochu. He! Recenzent dostane knihu nebo cd zdarma, bude ji chválit. Sladké kurevnictví… A další věc je, že kritiku nechce nikdo slyšet, v rámci české „kritiky“ se nosí kolegiální poplácání po ramenou. Jsem hodná a roztomilá holka, jestliže chválím, ale když kritizuju, tak tomu hovno rozumím. read more »

RECENZE

GINNUNGAGAP OPTIKOU JANY ORLOVÉ

Ginnungagap - Jsem životu děvkou Ginnungagap: FELACE ABSOLUTNA
Neškolené ucho bolí, střízlivý krk pálí. Tak proč polykat? Protože počáteční bolest se přelívá v potěšení a rafinovanou hudební rozkoš. Ginnungagap. Ostří, syroví, drsní a intelektuální. Sakra! Musí se o tom přemýšlet, nejen konzumovat. Místy je dokonce textu i rozumět. Příbalový leták rozhodně není obžerstvím, nýbrž nutným bedekrem.
Zcela zásadní je (a to nejen u GGP) rozdílná percepce posluchačova při vystoupení naživo a ex post ze záznamu. Ano, živé vystoupení je lepší. Kapela reaguje na atmosféru v publiku, na genius loci hospody. read more »

RECENZE

JAN FAIX RECENZUJE CD GINNUNGAGAP

Ginnungagap - Jsem životu děvkou Je to vlastně velmi výjimečná situace, když se v dnešní době někdo rozhodne fyzicky vydat archivní nahrávky už dávno neexistující a jen pro menší okruh fanoušků legendární kapely. Zdejší undergroundová scéna, nyní konkrétně brněnský label Ears & Wind Records, ale zkrátka umí vždycky překvapit.
Titul Jsem životu děvkou shrnuje svou vlastní optikou činnost kapely Ginnungagap, v níž se v letech 1998 – 2006 mimochodem setkali také budoucí zakládající členové formace Skrytý půvab byrokracie, ale také mnoho dalších osobností, které později zvolily jiné formy kreativní či objevitelské činnosti. Ginnungagap se nikdy nedostali do studia, takže CD je postaveno na koncertních nahrávkách z rekordéru (zde) saxofonisty Romana Plischkeho, jimž velmi pomohl mastering z brněnského studia Chlív. Všech vybraných osmnáct tracků postihuje až druhé období kapely, kdy po spoluzakladateli Petru Coufalovi alias P. Formšovi nastoupil do pozice frontmana Ivo Štefan alias Yves Stefanivos, který zvuk kapely obohatil také o elektrickou kytaru. read more »