ZVOLENSKÉ RADOVÁNKY

…po půlnoci z devatenáctého na dvacátého dubna jsem naložen do mongolské dodávky v nekuřácké Bratislavě a dovezen do bezpečí moravské metropole, kde nocuji na kulturní tepně mezi putykou Mandragora a klubem Boro, spím v Kuní díře na ulici Křenová. Snídám nalezenou plechovku Pepsi Coly, jen několik měsíců prošlou – nějaký dobrý člověk ji nechal před vchodem – díky.
Přesouvám se k otci zakladateli kapely NicMoc Kvintet, domů k Havranovi, odkud vyrážíme dvěma osobními automobily směr Zvolen, jelikož toho času nejsem občanem, je to v tomto období můj třetí ilegální přechod hranic se Slevenským štátem. Bez celních kontrol to však není žádné velké dobrodružství, žádné šimrání v podbříšku jako za mlada když jsme na pltích po Moravě do Slovenského štátu pašovali žlutou limonádu. Automobil je kuřácký, cesta rozmanitá, plná ekologie a trampských písní. Hurá do Asie.

Ve Zvoleně nás ihned odchytává Eric Záviš Tóth, náš slovenský kontakt a pořadatel koncertu. Rychlý přesun k výčepu v Triangolu, baru který je k našemu překvapení kuřácký. Místní pivo Urpiner je desítka a chutná jako průměrné nealkoholické pivo, místní specialitou je největší moravský samoser, dvanáctka Janáček. S trousícími se domorodci měníme zrcátka, korálky a chutě kořalek z obou stran hranice. Majitel Trinagola je sympaťák a dozvídáme se že ve Zvoleně není žádný rockový klub, žádná putyka kde by se hrálo, zhola nic. Smráká se nad krajem a lidi nikde, pyramidy v nedohlednu a tak není ničeho co by zastrašilo neúprosný čas, veřejná zkouška musí začít.

Emir Chali jako básník, bar Triangolo Zvolen, duben 2013 Emir Chali jako básník, bar Triangolo Zvolen, duben 2013, foto © Emir Chali
Než se vykecám u baru, večer uvede básník Emir Chali a mezi dva šipkové automaty se usadí písničkář Zbyněk Dovrtěl z Hrušovan u Brna. A pak se stane že přijde člověk, ano i v této kulturní žumpě se našel pozůstatek mániček z dávných dob, chlapík z Banské Bystrice zná všechno z alternativní a undergroundové scény, zná dokonce štvavou vysílačku rádio Dráťák, vzpomíná jak chodil na koncerty Chóru vážských muzikantov a já nabývám pocitu, že i kdyby jen kvůli němu, měl by tenhle zvolenský výjezd smysl.

Lukin a Havran, kapela NicMoc Kvintet,  bar Triangolo Zvolen, duben 2013 Lukin a Havran, kNicMoc Kvintet - Kája Koláček, jinak také třítónový saxofonista někdejších Ú.N.P., bar Triangolo Zvolen, duben 2013, foto © Emir Chaliapela NicMoc Kvintet
Dekadentní texty, kravál, kakofonie a ozvěny let šedesátých kapela NicMoc Kvintet zahajuje svůj set. Kája Koláček – někdejší saxofonista jedné z nejlepších kapel brněnského regionu, dávno zaniklých Ú.N.P. furt něčím chrastí a do něčeho buší, Lukáš má rozbitej rypák, protože sletěl ze schodů, když předvečer zvolenských radovánek opit opouštěl restauraci, ksicht má sešitý několika jizvami, ruku podvázanou a na čele krvavou skvrnu ala Michail Gorbačov. Brufenový kokteil ho však otupí natolik, že odbourá bolest a koncert znamenitě odehraje. Přitrousí se ještě několik postav, k sečtení publika však stačí dva co umí do pěti napočítat. Přesto má vystoupení zvláštního, neopakovatelného ducha. Vedle vlastních skladeb na texty Emira Chaliho a Pavla Homéra Ambrože, zahrají NicMoc Kvintet i několik kusů brněnských Idiot Crusoe a to už se buší úplně do všeho, kakofonická jam session propuká a hrají hudebníci i nehudebníci. Undergroundový potlach propukl a skončil tak akorát hromadným fotografováním a informací že ve městě se dá koupit kebap. Basák NicMoc Kvintetu Marek toto čarovné zaklínadlo několikrát zopakoval „kebap, kebap, kebap“ a během několika minut se naše posádka vydala pátrat po hladovém okně.

Obed vo Zvolene, Urquell a borovička, duben 2013 Obed vo Zvolene, Urquell a borovička, duben 2013, foto © Kája Koláčkuj
Nasycení následoval přesun do hotelu, ten byl specifický tím že měl recepci otevřenou jen do devíti, a nic nebránilo do dvoulůžkového pokoje nasázet všechny spánku chtivé jedince… Nemocní a starci lůžko, ostatní ve spacáku a rockeři nazí na podlaze… A pak už jen chmelové raňajky v hotelové nálevně, obedovať Urquell a borovičku a hurá do teplé brněnské náruče.

Druhý den volá Eric a cituje majitele Triangola: „Nechcem ďalšie koncerty, tak ich všetky prosím zruš, underground nieje pre môj bar a dosť ľudí sa sťažovalo že sa to nedá počúvať…proste hrôza!!

-fido-

Duben 2013