[singlepic id=1775 w=150 h=150 float=left]Olomoučtí androši s půvabným názvem vydali CD, konečně se lze tázat známých: „Vy ještě nemáte Špinavé spodní prádlo?“
ŠSP vznikli vroce 1987, soustavněji a v úplně jiné sestavě ale hrají až tak někdy od přelomu tisíciletí. Na koncertech prosluli coby barbarští improvizátoři, kteří svojsky ovládají elektrickou kytaru (zakladatel Chromek) a elektrické housle (Čunin), podmanivý rytmus, v němž se ozvuky písní plastických mísí s cyklickými kolovrátky à la Jaki Liebezeit, udržuje bubeník Šakal. Z „vyháněcí“ sestavy se stala na moravském podzemním poli žádaná koncertní atrakce. Samotní členové ale tu a tam utrousili, že jejich divoké improvizace jsou často důsledkem konzumace alkoholu a že jinak pilně zkoušejí a vymýšlejí písničky. Tucet songů nyní máme možnost slyšet na sedmdesátiminutovém studiovém debutu Rány na buben.
Od začátku je slyšet, že kapela parádně šlape (na baskytaru přibyl hudebně „nejhoněnější“ Ráďa) a že ze zvuku dřevních bicích a kvákavě zkreslených elektrických strunných nástrojů upletla svébytný zvuk, který tu a tam může připomenout Plastiky v období Hovězí porážky a Půlnoční myši. O četná zvuková zpestření se stará Vojta s velikým „funebráckým“ bubnem, didgeridoo, fujarou a různými drobnými nástroji, často vlastní výroby. Dobře zahraný androš, který zná a ctí žánrová klišé, ale nijak rigidně to neprožívá, rád zabrousí do vod působivého psychedelického minimalismu a barva jeho zvuku je zpestřována tu bubínky a píšťalkami, tu (nejspíš) elektronickými drobty; místy ŠSP vzpomenou i na své improvizátorské bohatýrství. Pár písní je sice zbytečně dlouhých – a tím nemyslím nejdelší, bezmála devítiminutovou Ránu na buben s fujarou a přidušenou, napjatou atmosférou; ta by naopak mohla být klidně dvojnásobná – vcelku ale jde o příjemný, pestrý poslech. Za zmínku stojí kvalitně sejmutý zvuk všech použitých bicích nástrojů, výsledek díky tomu získává na hloubce.[singlepic id=1765 w=614]
Kámen úrazu vězí ve slovech. Kapela má dva textaře, kteří své verše zároveň deklamují. Bubeník Šakal má působivý, téměř záviděníhodný chraplák, cit pro působivé obrazy i schopnost vyhmátnout „dnešní bolest“ (Jelen), aby to neskřípalo. Vojta vládne o fous méně podmanivým hlasem a coby textař je vysloveně křečovitý. Nejde o jeho světonázor, který by šlo zjednodušeně shrnout slovy „starej hipík“ a není na něm nic nesympatického, ale o textařské řemeslo: špatně použité přechodníky („toužíce býti / začínáš žíti“), nechtěné absolutní nebo naopak strašně moc chtěné ani přibližné rýmy, klišovité obrazy („seděla na klíně / toužila její svatyně“) i, ehm, společenská kritika („holé lebky táhnou městem / spasit svět by chtěly mečem“).[singlepic id=901 w=614][singlepic id=1375 w=614]
Nabídka je nepřeberná, proti Šakalovým třem má Vojta na albu hned devět textů, čímž je pro mě výsledek bohužel neposlouchatelný. Takhle textařsky zabít hudebně zdařilé album se, myslím, naposledy povedlo v roce 1999 Mikoláši Chadimovi na Karnevalu.
Petr Ferenc
(HisVoice.cz)
ŠPINAVÉ SPODNÍ PRÁDLO
RÁNY NA BUBEN
EARS&WIND RECORDS 2015
Distribuce: Drevenacikada.cz