Permanentní maraton pro mě začal vlastně už ve středu, poslední úpravy v novinách Uši a Vítr před tiskem, sraz s EZT, pití piva a rumu. S Honzou v další putyce předání etiket k CDr s čtením nebožtíka Milana Kozelky, coby součást říjnových novin. Polepování CDr médií, pití piva s Honzou a Rudou… Chci odpovědně odjet v půl osmé domů, jedním dechem však dodávám že to není dogma. Filosofujeme a doma se jakousi náhodou osictám kolem půlnoci. Prý jsem spal na podlaze, sdělila mi žena ve čtvrtek, nicméně ráno jsem se probudil v posteli a odvedl děti do školních ústavů. Na hrbě batoh, v batohu spacák, desky, knihy, resty.

Kolem desáté v práci mi organismus připomene kocovinu. V půl třetí se přesouvám k prasečí hlavě ošálit žaludek pozdním obědem. V 16.20 má přijet Lucie, máme sraz u autobusu z Prahy, protože neví kde je Brooklyn. Žlutá pomsta samozřejmě má sekeru, sedím na kandelábru a kouřím, zjeví se Jiří a kouříme. Na pátou stíháme zahájení Potulného dělníka, má se promítat film Jakuba Žida, nemáme ho však jinak než na DVD, což se stává neřešitelným, náhradní promítání ostravských momentů, nakonec zastávkuje technika, ztratí se signál přenosu a k žádnýmu promítání nedojde. Asi čerti. Program se pozvolna rozjíždí, JEF hřmí z pódia, uvádí do světa novinky, básníci, muzikanti, celebrity i skromný duše. Zajíček, Záviš, Vepřek, vynikající čtení Mirka Holmana. Radim Babák a další… Jezerel a Tři nuly nepřijeli, takže večírek končí poněkud rozporuplně pozdním nočním čtením a vesměs ožralým posluchačstvem chtivým kraválu. Ve čtvrtek přijde asi osmdesátka platících návštěvníků, každej čtvrtej si pořídí novej knižní titul Ears&Wind Records – JEFovo Orkneyské víno, což mi způsobuje radost a hosté jeví zájem i o další novinky a speciality z potulné Dřevěné cikády. V průběhu pijeme pivo, kouříme, vnímáme. Střih, je půlnoc a sedíme s vzácným přítelem Florišem a Lucií v bufetu a požíráme něco z friťáku s něčím z friťáku a pijeme jedno plechovkový pivo dohromady. Spíme u F. u otevřenýho okna, v pět ráno dělají bordel popeláři, před osmou dopíjím sdílenou plechovku a mizím do práce.

V deset se přihlásí kocovina, venku sychravo. V půl třetí sraz s F. a L. v hospodě Průmyslovka. Šidím žaludek, pijeme Kance, kouříme, jsme na odchodu. Kolem okna proběhne pes René, přijeli s Ženem z pražského vystoupení, v sobotu vystupují na Dělníkovi, René mi  vypráví tajnou historku jak strejda Žen ztratil sluch, zanedlouho se má z historky válet smíchy polovina Potulného dělníka. Floriš se jde vyspat. Pijeme a kouříme s R. a s L. Je 17.10, kvapem se přesouváme do Brooklynu. Honza už chystá distro, kosmeticky mu pomáhám, druhej Honza připravil výstavu svejch krásnejch fotek ze čtvrtečního Dělníka. Čumíme, pijeme a kouříme. Festival je v plným spodním proudu, básníci, kapely, krásný básnířky. Mongolovy městské sady odehrajou brilantní vystoupení a přesouvají se na koncert do Vídně. Mirek Václavek, P. Formš, křest Skandálu Hynka Paseky, šou Marie Čmelíkové a křehký vystoupení Lenky Hajdučkové spojený s uvedením dvanáctýho UMu. Tumpach Kvoč, Fossil, básníci… změť vjemů. Střih. Je asi jedna, dvě, nebo tři ráno. Shluk nekoordinovanejch postav. Žen, Lucie, René, další René, Iva, já. Hledáme v okolí nádraží přijatelnej nonstop, máme žízeň kouříme a chceme pít. V Lamplotě je diskotéka, tak prcháme zpět na ulici. Ruka osudu nás dělí na dvě skupiny jedoucí v rozdílnejchch nočních linkách. Myslím že jedu s R. a s L., v kapsách nacházím půllitry od piva, setkáváme se před vchodem do areálu na Kraví hoře, mnozí opisují sinusoidy. Uleháme, někteří si vypomáhají s uložením i s přikrývkama, somrujeme po Ženovi víno, než najde vývrtku obejmou nás snové.

Vstávám poslední asi v půl jedný odpoledne, je sobota a místo kocoviny cítím přeleželý rameno. Z posádky zůstal René a Žen, I. a R. šli na pivo, L. na rodinnou návštěvu. Pijeme kafe, kouříme, pijeme čaj, kouříme, Žen hraje na kytaru a nekouří. Odcházíme s Reném pít pivo ke Kořínkům, za chvíli nám asistuje I., zatímco R. se šel vyspat. Přesouváme se k Primům, šálíme žaludek, pijeme pivo, kouříme. Před pátou přijíždí vůz se Ženem a Reném, soukáme se dovnitř a odjíždíme do Brooklynu na závěrečnej den festivalu pesie. Na úvod pouštíme film Jakuba Žida, ten co ho chtěl vidět jeden pán co přišel ve čtvrtek. Asi deset minut běží bez zvuku, Marek Sobola nevěřícně vejrá na pohyblivý obrázky promítaný na stěnu, dnešním večerem má Marek stejně jako v pátek provázet. Pouštíme zvuk a po patnácti minutách rámusu a záznamu Formšových snových představ, ptá se Honza „jak je to ještě dlouhý? nabíhá nám skluz“. „Dlouhý, nenápadně skoč“ radím… Honza skočí deset minut před konec. Honza skočí do druhýho Jakubova filmu. Šlus. Pijeme a kouříme, třetí večer festivalu začíná. Muzikanti, krásný básnířky, básníci – někteří slavní. Ostravskej večer. Petr Hruška pod vobraz, s Ivanem Motýlem se vítáme na hajzlu. Pak zase kravál, básníci… Nikdo si nemůže vzpomenout jak se řekne pohřební řeč. Vzpomene si Luboš. Tiché lodi, ŽEN, Tomáš Lotocki, Kapela Sobola II, výčet by mohl dlouze pokračovat. Střih. Je ráno, sedím v cizím autě s cizím řidičem a somruju po něm cigára. Byl to Ženův Drink&Drive dozvídám se druhej den. V areálu na Kraví hoře si u brány pomaličku začínají něco myslet. Nad Brno se sneslo hluboký černý ráno, Ženovo auto plný aparátu s dveřma dokořán, kolem plechovky po vypitejch pivech, ve stěnách likusáku nahý postavy… Kdybych byl starší, musel bych poznamenat: zlatá šedesátá. Je neděle, Iva s Reném šli na pivo. Něco po poledni mě probouzí Honza, odvážel bicí, veze mi batoh s deskama, knihama, restama, spacákem. V likusáku zbyl Žen, pijeme kávu, kouřím a čekám na Reného a Janu. Jdeme na Průmyslovku a na Sedmej schod, pijeme pivo, kouříme a točíme upoutávku na LES. V šest jedu domů a v hlavě mi zní Idiot Crusoe „a zítra zase, na stejný trase“.

Je pondělí, slízáme se s Honzou a s JEFem v putyce U zvonu, debatujeme nad minusovým zůstatkem festivalu a propíráme umělce co potřebujou na vajíčka. ŽEN k tomu později podotkne: někdo by měl vymyslet Kodex udržovatele spodních proudů.

-Fido-
24. října 2014

Pár momentek z festivalu: