FESTIVALY

 
 

Krákor
je nejstarším festivalem který pořádáme (od roku 1998), festival s přídomkem původně „lesní“, protože vznikl v lesní hospodě Salaš v Silůvkách u Brna, odkud nás tamní konšelé zanedlouho vyštípali, několik dalších ročníků probíhalo v lesích nedaleko Moravského Krumlova, kde se situace opakovala sice za nepoměrně delší časové období, nicméně také v nepoměrně hustší atmosféře. Svého času dokonce vznikla petice pro zachování Krákoru v Moravském Krumlově, ta pomohla stěhování nepatrně oddálit. Po Vrabčím hájku v Moravském Krumlově nastalo putování festivalu po širém kraji a zrodil se přídomek „potulný“ – pokračoval na zámku v Radešíně, ve střelnici v Dobravníku a zakotvil pod torzem viadiktu nedostavěné Hitlerovy dálnice v Ostopovicích u Brna. Krákor je pravděpodobně největší domácí festival okrajové kultury dělaný na koleně okruhem nejbližších přátel kolem společenství Sopel tzv. productions. Účinkujícími jsou více, či méně známí hudebníci, literáti, básníci, výtvarníci a filmaři neoficielní, převážně domácí scény. Na těchto hodech undergroundové a alternativní scény pravidelně křtíme letní revue Dno a uvádíme desky vydavatelství Ears & Wind Records.

 

Homér’s Memorial
Vzpomínka na brněnského básníka  Pavla Homéra Abrože, neodmyslitelné součástí neviditelného kulturního Brna, brněnského undergroundu. Nápad na Homér’s Memorial vznikl v hlavě Homérova dlouholetého přítele, archiváře a vydavatele Luboše Vlacha (ŠOT Records, Edice Predikace) asi měsíc po Homérově smrti v roce 2011. Akci pořádají každoročně vydavatelství Ears and Wind Redcords, revue Dno, almanach Um Pakultury a nakladatelství Vetus Via. Na festivalu nevystupují jen umělci spjati, či insipováni Homérem, byť jich ovlivnil nespočet (např.  Já jsem poznal, Čočka, Nic moc Kvintet, Mongolovy městské sady…), pozvání přijala celá řada vystupujících napříč žánry, koncepce je podobná Krákoru, zasazeno do intimějšího klubového prostředí.

 

Potulný dělník
Název Potulný dělník byl původně názvem „nakladatelského“ časopisu, který v r. 1998 založil Jaroslav Erik Frič a jehož vyšla pouhá čtyři čísla. (Nějaký čas pokračoval na internetu.) Jeho inspirace je ze života, ne z poetiky. Jsme poutníci na této zemi, a jsme natolik poutníky, nakolik jsme dělníky. Závěrem motta prvního ročníku festivalu Potulný dělník JEF napsal: „… Poezie je potulný dělník, vagant, trosečník, bezdomovec tohoto slzavého údolí, s pohledem za modravé horizonty bolesti a útrap. Poezie je uvnitř těchto pocitů, je metaforou věrnosti, smírem‚ ještě před smrtí‘, radostí, která potrvá.“ Potulný dělník – taky jako londonovsko-kerouacovský hobo, jako minstrel, jako minne-sänger. Všechen zpěv je o lásce. Ani potulný dělník se jinudy netoulá.

 

Napříč – Konec léta
Festival – převážně hudební, orientovaný rovněž na autorská čtení, přednášky apod. První ročník se uskutečnil v roce 2002 na soukromých pozemcích ve Vranově nad Dyjí. Vzhledem k tomu, že „konec léta“ připadl na období záplav, byl festival pojat jako benefiční a charitativní. Od počátku je festival koncipován jako multižánrový, resp. multikulturní. Klade si za cíl spojovat odlišné skupiny obyvatel, žijících na území historických zemí Koruny české, a to prostřednictvím tvorby literární, hudební, filmové a výtvarné. Dramaturgie „Konce léta“ směřuje k vytvoření zvláštního typu festivalu, či přesněji: k duchovnímu a tvůrčímu setkání na určitém místě, v určitý čas.

 

Spodní proudy a festival Mlýn
Festival Mlýn byl poněkud paradoxně Brňáky pořádán na mlýně Radouňka v Jindřichově Hradci, uskutečnily se pouhé dva ročníky v létech 2003 a 2004, přesto se vryl do mnoha srdcí jako neopakovatelný. Mlýn byl vyústěním kulturních aktivit pořádaných v brněnském klubu Boomerang (později Boro), lidmi kolem Kapely Soboly, sdružení fotografů Temná komora a Sopel tzv. productions. Nešlo o pravidelné akce, ale o vícekapelové nárazovky pokračující v realisaci kulturních pořadů v Silůvkách, Přízřenicích i jinde. Posledními počiny navazujícími na tradici koncertů spodních proudů byl festival v Kutinách v roce 2005 a v brněnském klubu za pracákem o rok později. Veškeré akce byly kolorvány neuvěřitelným bordelem, návštěvníci festivalů si sami točili pivo a obsluhovali se za barem, čárky si dělali na zeď a všechno plus mínus nakonec vyšlo. Pořádající persony jeho první ročník vyšel asi na tisíc korun hlavu, což Bob okomentoval při dělení zbylého proviantu nějak takto: „Když jedeš na dva dny na fesťák, většinou ti ani litr nestačí, tady ses ještě zadarmo namakal“. Jen je škoda (obzvláště pro heterosexuální dívčí publikum), že se tehdy nekonala zamýšlená výstava krápníků (živých penisů).

 

Akce dávné i nedávné
Poté co v roce 1998 proběhl první festival v Silůvkách u Brna, který považujeme za první ročník Krákoru, byť nesl podle místa konání název Salash fest, proběhlo v Brně a okolí množství akcí které nelze přímo zasadit do konkrétního konceptu, nicméně za jejich realisací stáli lidé kolem Sopel tzv. productions. Byly to koncerty v Silůvkách u Brna, poté převážně v Baldově, neboli kinopivárni v Brně-Přízřenicích, případně ojedinělé akce na dalších místech, jako THC Club, Kobylnice u Brna, nebo památný koncert Pijaticum Musicum s ÚNP, Idiot Crusoe a Annou Burešovou v Medlánkách který zavřeli policajti. Později jsme podlehli brněnskému trianglu Klub Boro – Putyka Mandragora – Galerie Pod Petrovem, kde většina akcí probíhala (Jim Sixty, LES – výročí vydavatelství Ears&Wind Records, Československé safari, Narajama 3’mej a množství dalších). V roce 2012 EZT  navázal na své dřívější počiny a založil v Banské Bystrici pobočku Ears&Wind Records Slovakia, vede slovenské distro a pořádá zpřátelené koncerty ve slovenských městech. Českoslovesko se tak po rozpadu federace opět spojilo v undergroundových vodách.