LIŠKA BYSTROUŠKA: RECENZE HROZNĚ

V indigové barvě skví se – Hrozně. Je mi hrozně krásně. Lingvistický nešvar, který štve nejen češtináře (a češtinářky obzvláště), ale i ezoteriky (a ezoteričky tuplem). Dobře jim tak. Každému negativní energie, jak je libo. Je to s tebou hrozně krásné. Hrozně tě miluju, hrozně mi chybíš. Hrozně mě sereš. Už není čas.

Poslouchat Hrozně je jako jet vlakem a pozorovat uplývající krajinu. Možná dlouhá cesta, kdy odezíráš spolujezdce a hlavou ti jedou myšlenky. /Mít funkci, fungovat a být šťastný/ /Už není čas nechávat všechno na později, už nejsme nadějní, krásní ani mladí…/ Ó. Jsme pozorovatelé kaleidoskopu tvarů, barev a zážitků, doráží na nás útržky rozhovorů, zábran, čas nám svírá ramena. Můžeme spěchat, ale není to nic platné. Hrozně je tu. Je hořkosladké.


Nebo v zahradním altánku, kouříš a piješ a potom se houpeš na houpačce hlavou dolů a pes ti ukusuje vlasy. Je to fajn, zajímavé, ale po čase trochu jednotvárné. Možná protože jsem velmi nervózní člověk… asi jako Poeův havran. Otevřu oči a čekám na sny.

(Liška Bystrouška doporučuje songy č. 3, 4 a 13.)

HROZNĚ
UŽ NENÍ ČAS
EARS&WIND RECORDS 2014

Z první ruky k dostání na Dřevěné cikádě.