RADEK K. RECENSUJE TICHÉ LODI

Tiché lodi - Časy vody, , Ears&Wind Records, 2015 Tiché lodi – Časy vody: osmapadesátý titul brněnského vydavatelství (mi) přináší několik překvapení: vkusně vyvedený digipak s krásnou fotografií Tiny Botkové na titulní straně, neutuchající zájem o hodnocení mou maličkostí a neočekávanou jinakost obsahu.
I když… pokud si dobře vzpomínám, při poslechu Hynkových zámků, což je domovská kapela páně René Müllera, aktuálně jednojediného protagonisty tohoto projektu, jsem zmiňoval Janotu a Václavka. Zdá se, že oba jsou přítomni i nyní. Ten první jaksi lehce „v luftu“ a Miroslav Václavek coby autor tří uchopených textů. Z nahrávky průběžně zní hostující housle Romana Cipíska Cermana. Tím by mohla podobnost ze „Zámky“ (nikoli Visacími, anóbrž Hynkovými) končit, leč není tomu tak. Decentní bigbít je obroušen od rytmické sekce do čisté podoby zádumčivého elektrického folku s čistou kytarou a hypnotickým přednesem textů – pobízejících obrazů, přemýšleníhodných příběhů.

 

René Muller - Tiché lodi. Potulný dělník 2014 - festival poesie, Brno, RC Brooklyn 16.-18.11.2014. Foto Jan Drbal

 

Když se projev schyluje až k ‚mluvenému slovu,‘ vzpomenu na neotesaný přednes Pavla Zajíčka, například v devítiminutových Střepech [9] – „teď tu mezi střepy čekám na anděly“. Produkce desky a skladba písní je šikovně obohacena několika doprovodnými zvuky, jako například hned v úvodu ruchy dopravních prostředků [1], plačícím dítětem [4], vyjícími vlky [5], krátkým deštěm [10], v pomalu tekoucím proudu hudby na různých správných místech již zmíněnými hoslemi, které zde vyloženě neexperimentují, ale opatrně dotahují formu. Abych nelhal, to co občas zní jako další kytara, jsou zřejmě tyčkou (stickem) rozeznívané struny, nejvýrazněji v Období deště [10]. Pokud mě sluch neklame, jedenkráte dojde i na flétnu, upomínající na fakt, že Lodi, ač Tiché, byly stvořeny jako trio spolu s bicími. Hudební nálada je dostatečně poslouchatelná. Kytarista neexhibuje, přesto na kytaru neustále hraje a nepřetržitě si s kytarou hraje. Při prvním poslechu se mi už už zdálo, že celkovou poklidnou, až pochmurnou atmosféru naruší píseň Špagát [6]. Úvod nastartované elektriky cosi sliboval, ale výmluvný postup textu poeticky přináší další z marností, včetně lkavého přiznávání flétny (nebo?). Prvotina Tichých lodí uplynula jako Časy vody a musím přiznat, že ač nejsem vyhledávač negativ, takto podány, umravňují můj (zatím) bezbřehý optimismus. Díky za to!

 

Říkal Radík, nechci Zbytečný svět. Jsem Bojovník!
Raději vyhlížím Oknem do zahrady, když někteří hledají Na poli kosti.
Nechci Špagát, neKroužím Na kraji podél zábradlí, nehledám Střepy.
Věřím, že přejde to předlouhé Období děště, sečtu Hořící vteřiny a…
možná, možná [1] je číše zpola prázdná, možná, možná [3] zbývá polovina nedopitá… možná [9].

 

Cipísek (Tiché lodi) ladí pod zdí. Krákor 2015, Ostopovice u Brna, foto An Anus

 

Jsem opravdu rád, že některá vydavatelství a umělci (netřeba jmenovat, ONI ví) sami neustávají v seriózním předvádění rozličných poloh hudby, textů, tvorby a vydávají. Bolí to lidsky i finančně, ale kde bychom bez Vás byli?

 

Radek K.
(http://napalmed.blog.cz)

 

TICHÉ LODI
ČASY VODY
EARS&WIND RECORDS 2015
Distribuce: Drevenacikada.cz

 

Ochutnávka: