Festival Potulný dělník založil na přelomu tisíciletí básník Jaroslav Erik Frič. Název je dědictvím po nakladatelském časopise zmíněného otce zakladatele. Od roku 2000 vystřídal festival mnohá místa. Nejslavnější éru zažil v domě skleněná louka, kdy zaplnil celý bývalý pavlačák. Klub ve sklepě, hospody v přízemí i v patře, čajovnu i zahrádku. To bylo ještě v časech kdy se i v místě dnešní nekuřácké galerie mohlo svobodně dýchat a kdy vyhlášený sklep Skleněnky pukal ve švech a díky nezaměnitelné atmosféře se z něj těžko odcházelo, z povzdálí snad mohlo střízlivé ucho slyšet dunění ranních rozjezdů…

V dalších létech byl festival realisován v putyce Mandragora, v hospodě u Sucháča, ve sklepě Skleněné louky a v klubu Boro, mnohdy i současně na řadě řečených míst. Festival byl do roku 2012 mizerně dotován (a paradoxně stále prodělával) z nejrůznějších zdrojů, ať už to bylo Ministerstvo kultury, nebo město Brno či Kraj. Takový ten samožer, kdy sice na něco dostanete peníze, ale vlastně je na nic kloudnýho nemůžete použít, protože by to bylo v rozporu s příjmem dotace.
Letos jsme upekli dramaturgii s Honzou Bartoněm, vydavatelem básnického almanachu Um Pakultury a realizátorem mnoha kulturních akcí a protože si o dotacích a špinavostech s nimi spojenými myslíme oba zhruba totéž, udělali jsme festival na vlastní triko. Odhadli jsme kolik může přijít lidí, oslovili vystupující a všichni s námi drželi basu a přijeli nanejvýš za cestovní náklady a pár piv. Zpět do undergroundu. Výši vstupného jsme nastavili adekvátně cesťákům a suma sumárum jsme skončili v mínusu 260 korun a příjemnou kocovinou.
Pozvali jsme koho jsme na festivalu mít chtěli, nepřijel bohužel Karel Vepřek a Chudák paní Popelková, protože Karlovi začala blbnout krční páteř. Skvěle zaskočil Mira Kubín, jehož krční páteř se jevila v pořádku. A na poslední chvíli zrušili účast Blaho19, kvůli porodu. Nemoce a haranti to jsou vždycky jen komplikace. No a Lukáš Balabán se na nás vysral.

Byla zastoupena pestrá směs, uznávaní básníci i vynikající kapely a pro milce pohyblivých obrázků jsme každý den v úvodu promítli jeden z filmů Jakuba Žida, který se nechal slyšet, že jeho filmy vyženou i poslední zbytky publika, v Brně však měl úspěch jak starší snímek Překvapení v kryptě, tak novější Demiurgos.
Počáteční rozpaky z jediného prodaného lístku v předprodeji rozmetaly známý ksichty, který se postupně začaly valit do sklepa, hordy postav zmámejch z podobnejch akcí – Narozeniny nikoho, Hradčovice, Konce léta, Krákor… a taky nějací neznámí, kteří se známými stali za nedlouho. Jen mě překvapuje, kde byly zase studentky filisofie? Grupáč je někdy lákavější než poesie, ale poesie, je většinou hlubší než grupáč.

Je pátek 18. října 2013 a v Boru na plátně běží psychedelická vize Jakuba Žida, Demiurgos – stvořitel s básníkem Stylusem v hlavní roli. Groteska s unikátními efekty, radost pohledět a když v pauze pustíme ještě bonusový rozhovor s herci, publikum přestává chápat kde se ocitlo. Ale to už trousící se návštěvníky vítá hudba Miry Kubína, který po hudební stránce festival otevírá. Následuje pásmo zhudebněné poesie Zbyňka Havlíčka v podání Víti Holaty, Radima Babáka, Petra Fučíka a Tomáše Doležala, čtveřice hudebníků známých spíše z jiných projektů – Špinavý nádobí, [che], CS zvuk, nebo Budoár staré dámy. Pavel Šuhájek čte své pásmo a krásná Klára Kolofíková improvizovaně tančí v červeném ohozu, samci slintají a po vystoupení si Kláru uzme i Ivoš Krejzek a tepe do lidí přisprostlé verše a Klára tančí. Kapela Vlna z Týna nad Vltavou je zjevení, zatímco bubeníkovi je 41, basák dožívá sedmnáctiny, chlemtá pivo a vystoupení prožívá, naprosto neznámá trojka doporučená starým známým panem Křižovatkou mě nenechává na pochybách že šlo o dobrou volbu. Čte Mojmír Vrba a střídá ho neméně charismatický Stanislav Denk. Za computer se usadí Jan Lamram, ten křehký písničkář co v jinošském věku koketoval s death metalem, nechal se pokřtít, folkařil a dnes rapuje v duu Massive Mustache s Manazzem. Tentokrát doprovodil na zvuky a hluky miláčka Marka Sobolu, ne Marek není gay, furt se na to někdo ptá, ale nakonec co komu po tom. Pódium na pár chvil zabere sekretářka Pána Boha Lucka Rušková, básnířka střídající Olomouc, Amsterdam, Brno a dnes uzasena ve stověžaté matičce neútulné. Večer uzavírá čtení básníkaVojtěcha Landy a tečku za pátečním běsněním zasazuje kapela Hary a Hadi z Nenkovic, místy i s hostujícím Janem Bartoněm proplétajícím se mezi pivy, kořalkami a mikrofonem.
Je noc , ukládám ostatky ve zkušebně v Kuní díře, mezi plísně a rozjímám do vlahého sobotního dopoledne.

Je sobota 19. října 2013
Oběd na Masným růžku a tu se zjeví hlava Stena Vlče s přáteli – uničovská sekce na přátelské návštěvě. Pár nefiltrovaných Urquellů a hurá do sklepa na další film Jakuba Žida – Překvapení v kryptě.

Je sobota 19. listopadu. Na úvod hraje nová kapela čichače plynu Milana Erbena nazvaná poeticky Hernabar. Je to kapela složená z muzikantů legendárního Slumu a jejich přátel a zní to podobně a zní to skvěle. Mikrofonu se chápe znamenitý básník a publicista Ivan Motýl, ostravský blok začíná. Bubeník Hernabaru doprovází Ivana při čtení a dodává tak vystoupení mj. skvělého performera na šťavnatosti, budí se Vladimír Jaromír Horák – ten si přinesl nevím už kolikátou dávku dvojitého piva a se zavřenýma očima bděl v koutě klubové místnosti. Stojím u stěny, u pultíku, pokuřuju a poslouchám Ivana, když se Vladimír – hora, postaví k mému čelu bradou a burácí „měl jsem tu číst, chtěl jsem tu číst ty čuráku“, snažím se přítele uklidnit, ale ten nedbá a zdvíhá půllitr, který k mé potěše rozfláká o stolek, nikoliv o moji hlavu. Tvářím se jakoby nic, Ivan utrousí poznámku o ostravských prvcích a přinejmenším pro můj případ situaci značně odlehčí. Někteří lidé se hrnou mě zachraňovat, Vladimír burácí „všichni jste čuráci, chtěl jsem tady číst“… Rozumím mu, dělám jakoby nic a scházíme se u baru, kde mu kupuju pivo, protože z bezpečnostních důvodů prý další nedostane… Ivan dočte a po chvíli klubem rezonuje Země malopolská – Vladimír Jaromír Horák. Nevím zda je to vystoupení humorný skeč úplně ožralýho chlapa, nebo naprosto nestandardně podaná báseň, kterou V. Opakuje dvakrát, poprvé nanečisto. Vážná báseň v tomhle podání vzbuzuje nejistotu. Smát se? Brečet? Obě polohy se ve mně perou. V. zkouší efektní otočku s mikrofonem, ale ten zůstává na mrtvém bodě, přispěchají zvukaři a bleskově cpou další dva mikrofony V. pod rypák. Po dvaceti minutách V. dočte a publikum ve schizofrenní situaci pláč versus smích, dojato tleská. V. zůstává na židli v odpočívací poloze a nastupuje Petr Hruška, další z legend básnické Ostravy. V šeru klubu si půjčuje svítilnu a jako horník slezské Ostravy předčítá ze svých textů, aby zakončil poutavou vzpomínkou na Magorovo silné období. Přesto že Ostravu za hlavní město kultury nepovažuju, mým ostravanům nadšeně tleskám. Na scénu přichází kapela Jiříkovo vidění v trojjediné sestavě. Strhaný rysy a opět úplně jinej zážitek než posledně. Jiříkovo vidění pokaždý jinak a opět výborně. Pokračujeme dalším čtením a protože sobota je ostravskej večer, vystupují Zapalmne. Premiérový duet kytaristy frýdeckomístecké kapely Jakobynic Michala a krásné ostravské šansoniérky Míny, která se předvede v poloze dekadentní básnířky a koketnost barové zpěvačky v sobě určitě nezapře. Večer graduje hospodským bigbítem – kapelou Slum a Hynkovými zámky, alternativním projektem z Olomouce. Zámky hrají jen ve třech, protože basák během večera přišel o basu ukradenou z auta nad klubem. K tomu není co dodat, drobné oděrky číhají na každým rohu. Miky Marusjak a jeho Poetic Band večírek patřičně zakončí, ale to už je neděle. Silný kusy pokračují do zavíračky a v non-stopech. Slabší a vyčerpaní nocujeme u Honzy a Slavíka. Já si ustelu v koupelně, protože jinde je plno. Dopoledne mě vzbudí Slavíkova konkubína, že se chce koupat. Odcházíme s torzem kapely Slum a jejich gruppie Alicí na miniaturní tour po brněnských hospodách. Dopíjím 16° speciál a jedu vyzvednout haranty. Děcka a nemoce, to je vždycky komplikace.

-fido-
říjen 2013

 

Ostravské momenty z Potulného dělníka v pohybu:

Jak festival zachytili naši přátelé fotografové můžete okusit zde: