UŠI A VÍTR 1508 – NAPŘÍČ 2015

Srpnové číslo Měsíčních novin Uši a Vítr vychází k festivalu Napříč 2015 a doznalo několika změn. Je o pět korun dražší, tedy z 25Kč na 30Kč a současně je o 4 strany širší, tedy nově budou mít uši 20 stran. Současně budou Uši vycházet 5x do roka, takže pro předpaltitele se nic nemění, naopak získají více stran za stejnou cenu. V srpnovém čísle najdete rozhovor Tiché lodi a ŽEN, text Štěpána Mairovského: O občanském příjmu, Kuřáckou anketu, Sépiovou kostí: František Vrba, Dílna: Trojboj, Důkazy: Krákor 2015, Snídanička v BIS a další komentáře, novinky, komix… 

 

NIKDY JSEM NEPOZNAL TAK ROZDÍLNÉ SPEKTRUM POSLUCHAČŮ
A PŘITOM TOLIK NÁDHERNÉHO ČLOVĚČENSTVÍ

 

Tiché lodi jsou obvykle jedno a vícečlenný soubor složený zejména z hudebníků olomoucké kapely Hynkovy zámky. Tiché lodi je především zakladatel Hynkových zámků René Müller (R), ponejvíce (a rovněž na debutovém CD Tichých lodí) doprovázen hanáckým Paganinim – Cipískem (C). Michael Bártek (M) se mihnul v počátcích Vítrholce, léta hrával v duu V obležení žen, až skoro v padesáti začal hrát jako oneman Žen. Velmi křehké, jemné skladby. Krabičky s efekty a přednatočené smyčky projev zhutňují a umocňují.

 

Od začátku března do začátku dubna 2015 probíhalo na území ČR turné Tiché lodi a ŽEN. Bylo avizováno, že ten, kdo absolvuje celou šňůru koncertů, získá jako pozornost kolekci desek vydaných u Ears&WindRecords. Byl někdo takový? Kdo byl vaším nejčastějším návštěvníkem?
(C) Nejkvalitnější diváci jsou vždy ženského pohlaví, jmenovitě (četností publikací na fejsbúkovém tržíku) vítězí Jana Navaříková, Jana Ocilková, Marie Maryen Němcová, na kole je skoro předjíždí Táňa Jarošová..
(M) Bratr René někde prohlásil, že jako neustálý posluchač ŽENa během TICHÉ LODI ŽEN TOUR 2015 má na tuto odměnu nárok. Já se samozřejmě připojuji se svým požadavkem za odposlech Tiché Lodi. Ať Fido lepí… Tajně nás prý taky pozorovala OSA, takže možná i nějaký agent podlehne kouzlu vydavatelství Alkohols & Smokes Records.
Zcela vážně můžu říct, že nejčastěji s námi pobyla Jana Navaříková, a tím je TOUR místy pěkně zdokumentována.
(R) Nejčastějšími návštěvníky byli asi naši kamarádi, známí a známí jejich známých. Obecně bych si přál, aby to byl jakýkoliv „hledač“ trochu jiné kultury, než na jakou jsou naši spoluobčané zvyklí. Snad to nebude znít moc nabubřele, ale pár se jich myslím našlo. Jinak celé turné absolvoval pouze Mišel a já (Cipísek, vzhledem k pracovním povinnostem, pár koncertů chyběl), ale Fido na to nějak nereaguje, tak nevím, jak to vlastně myslel:-)
Byl jsem na vašich brněnských koncertech v rámci turné. Jak vás ale přijali na jiných místech mimo „domovské“ Brno? Michale, proč nebylo zařazeno tvoje rodiště, Hodonín?
(M) Byly pěkné zastavení a něco nevyšlo tak, jak to asi normálně chodí. Kdo by se
v tom chtěl patlat a hledat v minulosti ty průsery, má možnost srovnat místa příští túr. Prostě se tam podruhé nevypravíme.
Během přípravy letošní vyjížďky, jsem měl na starosti celkem tři místa. Ty dvě v Brně jsem nějak oběhal a pak tu byl Nymburk, který jsem dostal na starosti. A to se furt říkalo „Nymburk to je základ, brácho…“, no a on byl nějakou dobu základ a pak už ne, a pak už nebyl vůbec. A Brácha zařídil zbylejch dvacetčtyři koncertů všude po republice. No vlastně všude nee, páč jsme nehráli třeba v jižních a západních Čechách (snad se najdou příště bratři muzikanti a organizátoři, kteří by do toho s námi šli – to jen jakási výzva do budoucna).
(C) Krno naše dvojtřetinová a dvojtřetinová většina neuznává za město. Za třetí třtinku musím poznamenat, že Hodonín je městys. Na zbytek se je nutno zeptat rodáka. Ale fšude dobře..
Cipísek (Tiché lodi) ladí pod zdí. Krákor 2015, Ostopovice u Brna, foto An Anus
(R) Nikde nás nevypískali, což s časovým odstupem hodnotím pozitivně… Jestli se to všem líbilo, to nevím, ale nějaké kladné ohlasy byly, takže já osobně jsem s výsledkem spokojen.

 

Jezdili jste spolu jedním autem? Nelezli jste si na nervy? Pamatuju si, že René po jednom koncertě podezříval Michala, který ho zvučil, že mu naschvál dělá špatný zvuk, aby pak sám v uších posluchačů vyzněl líp…
(M) To bylo asi v Mnichově Hradišti v Antosh Pub. Je tam taková zvuková záludnost v podobě prostoru pro muzikanty. Ten je nalepen při jednom z rohů hospodského sálu, jako menší čtvercová místnost. Den před tím v náchodské Maštali jsme dali bedny za sebe a dobře se nám hrálo. To stejné jsme automaticky opakovali u Antošů, ale zvuk se tam začal mydlit v té menší místnosti a ven do sálu to lezlo furt podivný (přitom ale muzikanti měli u sebe dobrý zvuk). No a než jsem zjistil, že s tím definitivně nic neudělám, byla půlka koncertu Tichých Lodí fuč, a nedá se v půli šachovat s bednama. O přestávce před koncertem ŽEN jsem zkusil posunout bedny asi o jeden a půl metru dopředu k sálu, a hrálo to i ven. No a tak vznikla ta fáma. Takže na vzdálenosti záleží. Od tý doby nestavím bedny v cizím prostředí nikdy za sebe. Mimochodem, Reného nazvučit je vcelku oříšek, páč většinou deklamuje, a pěkně hluboko, a často tišeji než hlasitěji.
Párkrát jsme se jako správní egáči chytli, ale někdy byl nárazník Doktor, někdy smích, někdy chlast a lehké drogy a někdy jsme to prostě projeli a zanechali v nějaké z těch půlnočních benzinek, kde tak dobře chutnaly ty jejich polívky a bagety.
(R) To, že jsem Mišela podezříval, byl jen jeden z mnoha vzájemných úsměvných šťouchanců. Jezdili jsme Mišelovým autem, ve kterém byla komba, aparát na zpěv, tři kytary a housle, spacáky. Auto bylo narvané k prasknutí, a pokud bychom si vzájemně lezli na nervy, tak by se s největší pravděpodobností rozpadlo a my bychom nikam nedojeli. Z ryze praktických důvodů byl nejčastějším šoférem Mišel, zatímco my jako navigátoři jsme si s Cipískem užívali pestré nabídky místní pohostinnosti.
René Muller - Tiché lodi. Potulný dělník 2014 - festival poesie, Brno, RC Brooklyn 16.-18.11.2014. Foto Jan Drbal

 

Měli jste někde vyloženě problémy? Se zvukem, aparaturou, přespáním, lidmi…
(M) Asi největší problém byl ten zvukový
v Mnichově Hradišti. Většinou nejvíce zápasím sám se sebou. A tak to i bylo.
(C) Nedostali jsme ani vajíčkama ani rajčatama, většinou tu jakousi žánrovou rozepři mezi Tichýma loďma a Ženem řešili případní diváci sami, bylo to buď 1:0 nebo 0:1..
(R) Jediný problém byl občas se zvukem – nikdo z nás není zvukař – velký dík patří Mišelovi, že se této role zhostil. Tiché lodi hrály s jedinou výjimkou vždy jako první
a než se případné chyby odstranily, tak bylo většinou po koncertě. Občas zlobil (opravený) mix, který reagoval na minimální zvýšení vlhkosti, takže když jsme dojeli na místo, tak jsme jej pak zapínali jako první
a pak bylo vše v pohodě.
Jinak s ničím problém nebyl – jak s přespáním, tak ani s lidmi – osobně jsem nikdy nepoznal tak rozdílné spektrum posluchačů
a přitom tolik nádherného člověčenství.
Abych byl upřímný, problém občas nastal, když jsme využili přílišné pohostinnosti
a zůstali v nějakém výčepu o trochu déle…

 

Jak vás přijalo publikum, které vás neznalo?
(M) Většinou dobře. Tiché Lodi začínaly pokaždé a navodily cosi, co se asi dobře doplňuje s hlasitějším ŽENem. Celý večer měl tedy hlavu i patu. Paradoxně, vlastně možná logicky, zapadaje do protivky, jak to často s Bráchou máme, se po skončení produkce ozýval od baru nejhlasitěji René, zatímco já se utápěl v tichém rozebrání.
(R) Jak jsem řekl výše – nikde nás nevypískali. Hodně záleželo na prostředí, ve kterém jsme hráli. Hospody bývaly celkově hudebně otevřenější, naopak čajovny, kavárny či knihkupectví byly krásnou intimní záležitostí. Každopádně jsme se hudebně dostali k lidem, kteří by asi běžně na náš koncert nepřišli – vznikla nová přátelství – nechtěl bych zde konkrétně vyzdvihovat určitá místa. Ale zůstala spousta vzpomínek, jsme v kontaktu a těšíme se na sebe.

 

Znali jste všechny kluby, kde jste hráli nebo jste to zkoušeli dle toho, o kom jste slyšeli z doslechu či aby to bylo vyloženě po cestě?
(C) Já osobně neznám skoro nikoho, všechno zařídil náš nejvíc potencionelní a potentní autor, klubátor, kraken. Kdoví kdo to je…
(M) To je spíš otázka pro Reného. Já za sebe a Brno mohu říci, že Mýdlo znám dlouhodobě, Brooklyn se mi stal jaksi sympatický, po tom co přijal „spodní scénu“ a na „pochcaný židle“ čili Chicago 30, chodí s oblibou velkovydavatel Fido. Ten tam taky zařídil nadstandartní koncert v rámci MDŽ (Mezinárodního dne ŽENa), v neděli.
ŽEN, LES 2014, narozeniny Ears&Wind Records, 14. listopadu 2014, Brno-Brooklyn, foto Zdenek Vykydal
(R) Měli jsme v plánu udělat měsíční šňůru, přičemž jsme neděle a pondělky záměrně vynechali. Převážnou většinu koncertů jsem plánoval já s tím, že jsem si naivně myslel, že prostě pojedeme pár kilometrů, zahrajeme, a druhý den se to bude opakovat. Nakreslil jsem si do mapy pár čar a kolem nich začal plánovat zastávky. Některé kluby jsem znal, s kontakty na ostatní pomohli kámoši. Pochopitelně se mi spousta oslovených neozvala, ale itinerář se začal postupně zaplňovat. Když už se přípravy chýlily ke konci, tak si to některé kluby zase rozmyslely, musela se najít náhrada
a pak jsme celkem nesmyslně přejížděli přes půl republiky kvůli jednomu hraní. Vše se domlouvalo na čestné slovo telefonem či mailem, žádné smlouvy jsme neuzavírali. Pokud jsme hráli sami bez dalších kapel, tak jsme vybírali jen do klobouku a na finanční přilepšenou jsme prodávali CD.

 

Některé koncerty proběhly i s dalšími kapelami. Oslovovali jste je vy nebo oni vás či jaký byl vzájemný mechanismus?

(C) My se se všema kapelama navzájem milujeme…neznamená to však žádné nebezpečí pohlavních nákaz.
(M) Do Mýdla nás jednou pozval Radim Babák, ale nestihl tenkráte odehrát celý svůj koncert kvůli desáté hodině policejní. Tak byl na oplátku dobře nazvučen při
společném koncertu v rámci túr. Moc se tenkráte ten zvuk povedl a akordeon
až husí kůži rozséval. V ZÁVĚRU TICHÉ LODI ŽEN TOUR jsme navrhli každý spřátelené hudební bratry. A to i s ohledem na peníze, protože celý večer jsme
vypláceli z vybraného vstupného
(NicMoc Kvintet, Víťa Ťovajz Holata&spol., Čočka, Metalurg). Další bylo v režii Reného.
(R) Kapely jsme oslovovali buď my či pořadatelé jednotlivých akcí. Většinou se na tyto koncerty vybíralo vstupné, aby bylo na cesťáky pro kapely. My jsme byli až ti poslední a tak jsme taky povětšinou nic nedostali. Ale šlo nám o to si zahrát s muzikanty, jejichž hudba je nám blízká.

 

Proběhly vlastně všechny avizované koncerty? Přeci jen 26 koncertů za měsíc je pěkná nálož…
(C) Neproběhly, ale pouze kvůli kalamitám a strachu. Nebudu specifikovat, jestli se jednalo o exogenní či endogenní podněty.
(M) Dva koncerty byly zrušeny. V jednom případě se ozval organizátor, že má tušení, že lidi nepřijdou, a to je potom těžký tam jet s těmito pochybami přímo u zdroje. Druhý koncert nedopadl kvůli počasí – v ten den byly kalamitní stavy po celém území a měli jsme přitom přejíždět celou republiku.

 

Na plakátě k vašemu turné byla informace, že se mohou objevovat překvapení. Objevily se nějaké?
(R) No jéje… Mezi největší asi patřily excesy jednotlivých členů výpravy, ale o tom bych raději pomlčel, zasvěcení ví své. Ale nic vážného se myslím nestalo.
(M) Překvapuje mne neustále jak je ta naše země pěkná a rozmanitá a i lidé jsou v ní rozmanití. Každopádně jsem překvapení objevoval s radostí…
(C) Proběhl třeba minikoncert Rammstein a tak..tedy jako přídavek, abyste si nemysleli. A protože nejsme v OSA, nemůžu specifikovat kde, kdy ani jak.

 

Oběma vyšla v posledním roce deska u vydavatelství Ears&WindRecords. Osobně mám jak „Nafúknuté“, tak „Časy vody“ moc rád
a musím taky pochválit Fidovu grafickou práci. Jak hodnotíte s mírným odstupem vy tyto počiny? Vím, že „Časy vody“ se dělaly dost narychlo, na výrobu se materiál poslal bez korektur týden před zahájením turné…
(R) Časy vody vznikly právě s ohledem na turné, abychom měli něco v ruce, až dojedeme na koncert. Víťa Raška a jeho studio Chlív odvedlo skvělou práci, patří mu obrovský dík. CD by určitě vypadalo jinak, pokud bychom ho natáčeli až po šňůře, protože si jednotlivé písničky „sedly“. Lidé říkají, že se jim Časy vody líbí, já bych některé věci nyní s odstupem času udělal jinak a doufám, že snad lépe.
(M) Mám z toho radost, že to takto vše dopadlo a žije to svým životem. Určitě do dalšího „zaznamenávání“ půjdu, když se něco naskytne. Bráchovi s Doktorem se to taky povedlo, věděl jsem to hned, už když jsem slyšel počáteční hrubou verzi z Chlívu. Přeju jim, ať jim to hraje a určitě se budeme
i nadále shledávat a slyšívat.

Co chystáte do budoucna?

(C) Smršť!
(M) Se ŽENem bych chtěl hrát lidem, ať ta muzika je. Je, protože hraje. Napadají mne stále nové věci, a často se to dostane i k bicím a base. Vznikla skupina Sblížen (Jaromír Řehoř + Mira Novotný + já) a tady je dobré se tím „chystáním“ zabývat, protože je to dobré a to Fidovo „kurevsky pozitivní“ je tu tuplovaně. Taky bychom s Vilémem Čechem rádi vydali rest, cédo V obležení žen (Vilém zde hraje na el. piano a zpívá, já na kytaru a zpěv). Ta kapela už sice neexistuje, ale hudbu stojí za to dostat mezi lidi. Chystám se prostě žít, jak nejlépe umím.
(R) Něco mi v hlavě uzrává, něco se chystá, a pokud se to povede, tak věřím, že to bude příští rok příjemné překvapení.

Ptal se Honza Bartoň