AUTOŘI

3+
Ro(c)k hrající alternativní brněnské trio v tradičním obsazení, složené z muzikantů původně z rozličných koutů československa s bohatými zkušenostmi z nejrůznějších hudebních uskupení nepřekračujících hranice daného regionu. A plus? Možná přijde i kouzelník…

 

ABBÉ BRÉMOND ENSEBMLE
Soubor pro novou poesii, založil Ká roku 2003 a navázal jím na své početné lyrické a prostorové performance. Inspirace u Vítězslava Nezvala – Edison a Signál času, dramatu Samson Agonistes od Johna Miltona v Dantově Pekle a další. První album elektroakustické hudby Kocourovy sny o Coney Inslandu, improvizace knihy Tove Janssonové Bildhuggarens dotter (Dcera sochaře), písňové album Les jours, album Vlci inspirované románem Čingize Ajtmatova Popraviště. Během plodného roku 2005 vznikla čtyři další alba výhradě s hudbou od Ká: Viděl jsem Paříž – dvě delší kompozice stylizované jako zvukové záznamy prostředí pařížského přístavu, Svatební opera ve vile Turbová, Země lidí – inspirováno románem Antoina de Saint-Exupéry, a Poklidné klima – zhudebněné básně v próze Víta Obrtela…

 

BALET ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU
Kapela složená z hudebníků, kteří na sebe zbyli. Balet původně jako zcela anonymní uskupení jehož každé jedinečné vystoupení bylo současně premiérou a derniérou, zcela autentickým,  neopakovatelným a neopakovaným pořadem, vyrostl do polohy regulerní aletrnativní kapely, která nemíní mít se současnou tzv. alternativou prachnic společného. Úderné skladby pohrobků Mongolových městkych sad i sadů či muzikanti Metalurgu a nebo Fkletzi. Precizní mix figur i tónů.

 

ČESNEKOVÝ HLAVY
Ani ne tak kapela, jako spíš happeningová úderka dýdžeje Džejna Lamrama, česnekového krále Luboše Vlacha a věčného ztráceče akordeonu a učitele na rozličné hudební nástroje Radima Babáka. Texty vlastní, ale i Homér a ódy na Homéra, tak Kim, Kristus  a další velikáni. Česnekový hlavy bav,í i když si nejsme jisti, zda je někdo bude chtít poslouchat.

 

ČOČKA
Historie tohoto tělesa je tak složitá, že by stačil výčet hudebníků, kteří kdy Čočkou prošli… Křepická alternativa, křehká i vtipná…

…jako když se zhulí družina praotce Čecha,
vezme flétny a začne vyvolávat lesní bůžky…

(z cestovního deníku Houpacích koní)

Tam kdesi na východě, uprostřed nekonečných plání a vinic, tam kde čas se courá pomaleji leží osada již zovou Křepice a tam v hliněné chýšce postava hněte zem černější než saze. Už je poznávám, je to polétavec a kapsavoun – Naramští bůžkové z hlíny uplácaní – pak postava bere do ruky buben a polnici – je to ona – MATKA RODU! Hypnotizujícím rytmem a kvílením děsivějším než noc svolává svůj kmen. A tu se objevují postavy, do ruky berou podivuhodné inštrumenty, je o kmen Čočínů a přišel čas obětování…

 

DG 307
DG 307 založili v roce 1973 Pavel Zajíček a Mejla Hlavsa. Její název je odvozen od označení psychiatrické diagnózy (Přechodné situační psychické poruchy), která umožňovala mladým mužům získat modrou knížku a vyhnout se povinné vojenské službě…
To byla Dégéčka do roku 1980, kdy PZ opouští Českoslovesnko. Soubor je obnoven po jeho návratu v roce 1992, kapela průběžně prochází mnoha fázemi a obměnami, přichází nové tváře, prosazuje se computer (Tomáš Vtípil), nové postupy…
Pavel Zajíček a DG 307 za dobu své existence zanechali řadu otisků. Od roku 1982, kdy v Kanadě vyšlo LP Gift to the shadows s fragmentem Boží mlýny, vzniklo pod názvem DG307 více jak dvacítka vydaných titulů…

 

FRANTIŠEK VRBA
Narozen roku 1982 v Plzni, kde vystudoval Gymnázium Luďka Pika. Pracoval v hospici, pak v domově důchodců a zhruba před čtyřmi lety potkal životní lásku Barboru a také Olomouc, kde dnes žije a pracuje v Dobré čajovně. Společně s fotografem ze Zábřehu Jiřím Trnkou založil volnou tvůrčí skupinu Na Pokraji, která na svých stránkách (http://na-pokraji.blogspot.cz/) předkládá divákům spojení fotografi e a autorského textu, coby ilustraci jednoho k druhému a naopak. V roce 2017 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho básnická prvotina „Kniha přání a úmrtí“.

 

GINNUNGAGAP
Kdo by neznal legendární Skrytý půvab byrokracie? Málo kdo však měl tu čest vidět a slyšet o jejich předchůdcích a kapele v počátcích obou souborů paralelní, tempostatickém undergroundu – pražské kapele Ginnungagap. Kapela reálně existovala v létech 1998 – 2006 a odehrála jen minimum veřejných koncertů, zanikla dřív než se dostala do širšího povědomí. V Ginnungagap působil nejprve frontman P.Formš, poté Yves Stefanivos, stálé jádro tvořili otci zakladatelé Skrytého půvabu byrokracie Žid, Jindrák, Plischke a kapelou prošlo i množství dalších figur.

 

HAVÁRNA
Parta zhulených týpků z hospody U musea – olomoucké ponorky.  Mix rock’n’rollu a elektrobody, punku a lidovky. Kravál v až divadelních aranžích.

Věřím tomu, že podobných kapel je v naší zemi nespočet. Skoro bych řekl, že v každém větším městě takových šest… I pět. Jenže to je nepodstatné. Podstatné je, že jednou mi tihle maníci vstoupili do života a ať už mě cesty osudu zavedou kamkoli, zůstanou v něm napořád. Havárna, to je něco, na co se nedá zapomenout. (Sedlo/Kauflant)

 

HOKR
Kořeny kapely sahají až do počátků let sedmdesátých, v obměnách a s přestávkami hraje tato perla nezávislé hudební scény dodnes. V jedné etapě let devadesátých, v období hledání, nakrátko změnili název na Poco Loco, aby zanedlouho byl znovuzrozen Hokr – památného večera v hospodě U Bubeníčků. Hokr je underground, ale žádné pohřební marše. Vlastně art rock s undergroundovým přístupem. Hrdá alternativa tzv. alternativnímu umění.

 

HYNKOVY ZÁMKY
V polovině osmdesátých let se Hynkovy zámky zrodily nejprve jako duo a bobtnaly teprve v průběhu let. Vystupovali na VŠ kolejích v Brně, Praze, Olomouci, na undergroundových večírcích a v bytech. Následovaly roky personálních čachrů a pauz, až se kapela ustálila na sestavě z roku 2008. Duchovním otcem a zakladetelem kapely je básník René Müller, jehož je i většina textů, vedle vlastních HZ hrají rovněž zhudebněného Miroslava Václavka a Oldřicha Janoty.

 

HROZNĚ
Hrozně vznikli v roce 1982, původně jako folkové trio. První koncert odehráli 29. 10. 1982 v recitačním pořadu Mirka Kováříka v brněnském Horizontu. Účastnili se legendárních Rockfestů a již tehdy byli velmi ceněni. Hrají s různě dlouhými přetržkami a personálními obměnami dodnes. Hrozně se řadí ke špičce domácí alternativní scény.

 

IVOSH KREJZEK
Řidič autobusu, moderátor podzemních akcí, dealer pekelné sítě, prostě básníř fekálů a trolejů. Napsal a samonákladem vydal desítky brožurek a knížeček svých přisprostlých veršů.

 

JÁ JSEM POZNAL…
V Brně počátkem let osmdesátých vznikla kapela Záviš Band a tu můžeme považovat za dávné počátky bandu Já jsem poznal… Zpočátku kopírovali své undergroundové ikony, později přešli na vlastní tvorbu a začala éra zhudebňování poesie básníků Milana Ohniska a Pavla Homéra Ambrože. Homér, neodmyslitelná figura brněnského undergroundu, zakladatel Lambrechtova Psychometru a Idiot Crusoe s Já jsem poznal… vystupoval až do svého skonu v roce 2011.

 

JAKUB URBANEC
Jakub Urbanec, narozen 16. 6. 1987 v Ostravě. Praktikující i studující sociální pracovník (FSS OU), filosof a kulturní antropolog (FF UP), básník, cestovatel v představách i skutečnosti. V životě ho zásadně ovlivnily tři měsíce strávené na mexickém Yucatánu, kde působil jako dobrovolník, ve volném čase objevoval mayskou kulturu a Zapatisty. V současnosti pracuje v Olomouci s romskými dětmi a lidmi s mentálním postižením. Ve tvorbě se po čtyřech letech vrátil ke slam poetry. V olomouckém regionálním kole v dubnu 2016 se umístil na 3. místě. Svou tvorbu doposud publikoval v útulně poezie Herberk (No. 10/2016), literárním obtýdeníku TVAR (11/2015), ve sborníku Druhé škrtnutí nakladatelství Zápalka (2013) a ve Lžičce v šuplíku (2/2011). Za největší ocenění považuje 3. místo v 18. ročníku Studentské literární soutěže UP. Vystupoval a vystupuje zejména v Olomouci (Slam Poetry, Autorské čtení U Magora, Night of the Living Readers, Lžičkočtení, …), dále četl na menších akcích ve Valašském Meziříčí (V LI-HU), Brně, Ostravě (Lusus Poesis), Praze (Jinonická sonáta), Mohelnici či Uherském Hradišti. V roce 2016 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho básnická prvotina „Z pírka bázní – Surreální st(r)av(a)“.

 

JAKUB OREL TOMÁŠ
Narozen roku 1986 v Mladé Boleslavi. Studoval filosofii a filmovou vědu v Olomouci a v Ateliéru performance na výtvarné fakultě v Brně. Jako výtvarník se zabývá přírodní krajinou jako živou bytostí a místem setkání s živly. Záznamy akcí v přírodě komponuje do audiovizuální instalace, tvoří dřevěné tribální objekty. Dlouhodobě vystupuje jako básník a hudebník: folkový bard Král Doubek, frontman psychedelic rockové 3. kultury a je členem brněnské magic-rockové improvizace Durkheimdolls. Básnicky publikoval několik samizdatových sbírek, napříklkterá obsahuje básně z let 2013–2017. Název i vzhled odkazuje k černému diáři z roku 1975, kam básně a písně zapisoval. V písňové tvorbě se cyklicky vrací k motivům českých překladů a parafrází indiánské poesie ze 70. let. Jeho texty sledují odkaz mistra Karla Hynka Máchy i dalších básníků mýtu a přírodní milostné lyriky. ad koncentrovanější soubor „Veget“ z roku 2011. Některé z textů byly otištěny ve 3. čísle čtvrtletníku Partonyma. V roce 2017 mu vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records sbírka s názvem „1975“,

 

JAN LAMRAM
Charlie Soukup je androš s kytarou, Záviš porno, Jan básník. Náladový melancholik. Rozervanec…
První kapela kde Jan Lamram působil, byli kysané zelí, neboli rakovničtí Sauerkraut, následnovala léta sólových vystoupení a desky Zaříkávání a Moře poslední noci, které jsou doplněny o četné aranže a s mnoha hosty. Později Jan Lamram zakládá novou kapelu Ples v Opeře a věnuje se současně sólovému hraní i hraní s kapelou aby se jako raper nakonec našel v duu Massive Mustache.

 

JAROSLAV ERIK FRIČ
Básník, vydavatel (založil nakladatelství Votobia, Vetus Via), organizátor festivalů, beneficí, večerů Potulné akademie, zakladatel obecně prospěšné společnosti Christiania, a sdružení Proximus. V dobách totalitních číšník, vydavatel samizdatů. Pouliční hráč, hudebník v kapely Dirty Old Town Band… Redaktor novin Provodov a Uši a Vítr, revue Box, zakladatel festivalu Potulný dělník a duchovní otec stejnojmenného časopisu.

 

JOSEF KLÍČ
Držitel řady prestižních domácích i mezinárodních ocenění. Vysoce ceněný sólista i vyhledávaný interpret současných skladatelů. Vedle úspěchů na poli klasické hudby spoluučinkuje i s řadou těles domácího podzemí…
Absolvent pardubické konzervatoře a brněnské JAMU, oboru hra na violoncello. Působil na japonské Toho Gauken Academy v Toyamě, laureát mnoha interpretačních soutěží. Jako sólista vystoupil v doprovodu našich i zahraničních významných pianistů. Je vyhledávaným interpretem současných skladatelů, člen Moravského kvarteta, koncertním mistrem opery Janáčkova divadla v Brně a zároveň působí jako pedagog na hudební fakultě brněnské JAMU.
Přes výrazné úspěchy na poli „vážné” hudby je Josef Klíč tvůrcem vlastních skladeb, které nezapřou ani autorovy četné zkušenosti s širokým proudem undergroundové a alternativné hudby. Jmenovitě spolupracoval například s Mejlou Hlavsou, Timem Bradym, Pavlem Fajtem, J. E. Fričem, P. Zajíčkem, J. J. Neduhou a Extempore, Ještě jsme se nedohodli, Psími vojáky, Dama Dama, Dášou Vokatou, Špinavým nádobím atd…

 

KOLBEN-KAVLÍK AND FRIENDS
Parta obstarožních rockerů kolem ústřední figury – zakladatele bandu Terra Ignota a námezdného kouzelníka Oty Klodnera. Muzika s přídechy rocku a blues,  na Pražáky fakt dobrý.

 

KRISTIÁN ČURA
Meno autora nenesie žiadny iný človek a tento človek je asi niekoľko desiatok rokov starý, má mater a rodinu a chystá sa vydávať knihy aj do budúcnosti aj do prítomnosti teraz. O Kristiánovi Čurovi je ťažké povedať skutočne niečo viac menej pravdivé, lebo nič také, čo by kto myslel o pravde o ňom sa nevie. Kristián Čura je inde, ale je aj tu. Prozatím vydal knihy „Pakult Nietzschéov“ a „Normálnanima (vzdych)“.

 

KVĚTOSLAV DOLEJŠÍ
Hudební experimentátor, znamenitý skladatel a textař, lo-fi bůh ze Sklaska na Mladoboleslavsku. Ikona experimentální tvorby.
Slávek nahrává své skladby na čtyřstopý magnetofon ve svém Lexaurin studiu Skalsko. S kytarou se seznámil na vojně. Poté nahrával svá dema na obyčejné kazety. Nyní vystupuje sólo se svým instrumentálním programem na pomezí industrialu, případně s koncertními formacemi Concord Crash a Ben Turpin s písničkami ze svého lo-fi 2CD DK0101, obsahující souhrnou tvorbu z projektů Zapalte koně a Kill Your Child.

 

LAMBRECHTŮV PSYCHOMETR
Brno počátkem osmdesátých let XX. století. Kapela kolem básníka, performera a exhibicionisty Pavla Homéra Ambrože. Později angažmá v kapelách Idiot Crusoe a Já jsem poznal.
Exkluzivní hudební skupina, z fasciklu brněnských bájí a pověstí vytržená kapitola, divoká komuna, položka z policejního protokolu, výtržníci, chuligáni, banda, pakáž, umělci, brut komuna, mimoni, vnitřní nepřítel (a veřejný jakbysmet), inferno, delirium, zřícenina určená k asanaci od té doby, co je vystavena, konec světa, krátký proces a kdoví co ještě, kalamita, katastrofa, monzunové deště – zkrátka klubko hadí… vždy byli a budou… jako ti, kterým to vadí…

 

LENKA HAJDUČKOVÁ
Banskobystrická rodačka, vystudovala scénáristiku. Dnes žije a pracuje v Praze. Její básnická prvotina „Priestory v mojej hlave“ je plná poesie z těch nejniternějších zákoutí autorčiny hlavy.

 

LUBOŠ VLACH
Narozen roku 1958 v Jihlavě, žije v Brně. Básník, publicista, editor revue Dno, dříve vydavatel hardcoreového zinu Šot, přispíval také např. do revue Tamto či do Vokna, v současnosti do alamnachu Um pakultury a novin Uši a vítr. Je vůdčí postavou hudebně-poetického uskupení Česnekový hlavy. V roce 2017 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho sbírka „Intergalaktické ego“.

 

LUKÁŠ TREJBAL
Autor narozen roku 1967 v Nymburce. Tady také tvoří a pracuje v pivovaru. Předtím působil bezmála sedm let jako novinář v Nymburském deníku. Vystudoval (protrpěl) zdejší gymnázium. V současnosti zpívá v obnovené undergroundové kapele Oliverova dálka (dříve také Práva pupku). Pravidelně publikuje v literárním časopise Reví Mítink. Je autorem sbírek „To je skoro básnička“ (dvojknížka s Mirkem S. Jilemnickým, přezdívaná „Žlutá“, Rozevlátá palice, 1997), „Na dnešek jsem spal líp“ (Vega-L, 2013) a „Tahám za záchrannou brzdu“ (Ears&Wind Records, 2016). Publikoval ve sbornících Stíny plesu (Rozevlátá palice 1993), Cesty šírání (Triton, 1996) a Kam až došel, to tam našel (Triton, 2008). Napsal publikace o rockových kapelách na Nymbursku Nymburská rocková scéna I. (Vega-L, 2006) a Nymburská rocková scéna II. (Vega-L, 2008) a publikaci o klubech a rockových skupinách Rockokodák (Rozevlátá palice, 1995).

 

LUCIE RUŠKOVÁ
Básnířka působící dnes v Praze, dříve žijící v Brně, Olomouci, Amsterodamu. Sekretářka pána Boha, akční umělkyně… A taky filmařka.

Slova Lucie Ruškové jsou silná jako slova Bible, jako slova, která „mají moc“, jako slova jejího knihomola, který odložil všechny knihy, v nichž dřímaly jen polopravdy. Její texty jsou podstatné, kruté, syrové, nesmiřitelně přímé, a přitom krásné. Její ruka je rukou sochaře, který bez milosti osekává všechno banální a zbytečné, dokud nezbude jen holá, tušená pravda… (Laďa Heryán)

 

MARIE ČMELÍKOVÁ
Marie Čmelíková se narodila v Kyjově 1988. Básnířka a malířka, studovala Střední Průmyslovou školu polytechnickou ve Zlíně, obor Reprodukční grafik pro media a poté obor Malba na Fakultě umění Ostravské univerzity, Detašované pracoviště ve Zlíně (pod vedením malířů Pavel Preisner a Dan Balabán). Po studiích žila krátký čas ve Vyškově a nyní bydlí v Brně, kde má i svůj ateliér. Příležitostně vystavuje své obrazy a vystupuje na večerech autorského čtení. Pracuje v Rousínově jako počítačový grafik. Ve své tvorbě řeší člověka, jeho figuru (tělo), duši a jeho vztah k jiným lidem či společnosti celkově. V roce 2015 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records její básnická prvotina „Kniha slasti – ožanka“.

 

MEMORIAL
Dnes zaniklé trio z českomoravského pomezí. Zpívající basista Milan Holeček, bubeník Radek Novák a kytarista Petr Havel. Kapela vznikla roku 2002. V původní sestavě působila ještě zpěvačka a klávesistka Pavla Konvalinková…
Pro tvůrčí proces je zásadní snaha neopakovat příliš to co už víme, ale snažit se dozvědět něco nového bez ohledu na to, zda to již ví nebo neví někdo jiný. Takže výsledky jsou všelijaké: někdy nemají daleko k plastikům, jindy k brněnské scéně, metalu, jazzu , folku… Podobně je tomu i v textech: ty jsou někdy sociální, jindy lyrické, jindy mystické a někdy i německé.

 

METALURG
Brněnská, přesněji řečeno chrlická lo-fi violence parta.  Zvukoví inženýři chrlí skladby od rocku, alternativy či art-rocku až k metalurgickým postupům a zpracování kovu. V bohatém repertoáru nechybí vedle vlastních, texty brněnského undergroundového básníka Pavla Homéra Ambrože a dalších klasiků domácího poszemí.

 

MIKY MARUSJAK
Narozen 1960. Signalista na olomouckém nádraží, glosátor a organizátor kulturních akcí, miluje místní klub Ponorka, své básně často prezentuje s hudebním doprovodem svých přátel – Poetic bandem. Působí jako redaktor v undergroundovém časopise Voknoviny. Napsal básnické sbírky: Jenom jako, Dunění ticha, Na křídlech ptáků (haiku), Ponorka blues a A přece se točí… (aforismy).

 

MIRA KUBÍN
Folkař, bluesman, rocker. Snad od všeho trochu. Věčný zápas mezi styly dělá z Mirovy tvorby dost originální, alternativní, spodní proud…
Mira Kubín se vrací k počátkům, důvodům, samozřejmě bluesového původu, k příběhům, které jsou vždycky nové, vždycky pravé a původní, protože nežijeme cizí příběhy, i kdybychom se roky nevzdálili od blikajících vábniček televizorů, je to naše výpověď, náš život… Vystřídal několik zaměstnání od velkoobchodu se zdravotnickým materiálem po výrobu držáků na foukací harmoniku. Své písně-příběhy bere ze života, svého, ale i cizího pokud témata oslovují obecnějším smyslem…

 

MIROSLAV VÁCLAVEK
Básník a spisovatel ze Šumperka. Jeho texty byly zhudebněny jeho starším bratrem Vladimírem, kapelami Bluesberg, Hynkovy Zámky, či Tiché lodi. Vedle poesie píše svůj blog, vydal válečný román a knihu prózy. Publikuje v novinách uši a Vítr, literárním časopisu Divoké víno a v almanachu Um pakultury.

 

MONGOLOVY MĚSTSKÉ SADY
Vlastní revival psychedelic band. Někdy v roce 1992 se hlavní dva protagonisté s vypůjčeným bubeníkem na jedné soukromé párty nasomrovali na pódium jakési tancovačkové kapely, že budou dělat umění. Jednorázový „projekt“ pod názvem Transplantáty od pantáty spřetrhal několik kabelů, rozdupal kytaristovy krabičky a produkoval cca 15 minut démonické zvuky i vizuální show aniž by v přítomných zanechal hlubšího dojmu. Zastesknouce si po slávě, zakládají rok poté tito dva renesanční velikáni Mongolovy městské sady.

 

NARAJAMA
Alternativní zjevení let devadesátých. Prvky rocku, alternativy, moravského folklóru, jazzu…
Narajama vznikla v roce 1991 v Kyjově, první album Webs natočili r. 1993, následovalo Vytancuj Chmury (r. 1996) a V tom víně je nalháno (r. 1997). Teprve v roce 2012 vychází trezorová nahrávka 3´mej [třímej], která utajena veřejnosti čekala na své vydání dlouhých dvanáct let.
Kapela která přežila svůj vlastní revival!

 

NICMOC MVINTET
Dekadence, kravál, kakofonie a ozvuky let šedesátých. V textech najdeme vedle vlastních, brněnské undergroundové básníky Pavla Homéra Ambrože a Angela Morfea. Hudebníci jsou složeni s odrůstajících a dorůstajících mániček. Pestrá směs instrumentalistů kolem výtvarníka a muzikanta Vladimíra Havrana Smýkala.

 

OLD MINKA BAND
Českolipská alternativní kapela kolem hudebníka a textaře Oldy Minky jehož tvorba je i jádrem kapely. Vedle vlastních textů zhudebnili i jiné, třeba v písni Rozsekám ti kalhotky jsou slova Jáchyma Topola. Hudba tesklivá i veselá, kapela která by vašem hledáčku, uchu a hlavně duši neměla uniknout.

 

OLIVEROVA DÁLKA
Kapela kolem básníka a hudebního vědce Lukáše Trejbala hraje v jakýchsi sinusoidách, buď bůbec a nebo dechberoucím způsobem. Při tom všem ve vší skromnosti sobě vlastní.

Napiš tam prosímtě,
že to byla kapela, která hrála často líp ve zkušebně než na koncertech

 

NEDĚLNÍ LIDÉ
Z trosek výmyslů vstávají Nedělní Lidé: čelisti pastí. Lapen (kvílí), Ola láme. Mezi končetinami (tlučou) špačci. Opilci na hřišti vesele hýkají. V hlavě (hukot) a tříšť. Podivný (tepe) vlastním životem. (Vřískot) mezi větvemi. Panáček s hůlkou se roztočí. Zve k neveselé veselici.
Nedělní lidé – Česko-moravsko-uherský kolotoč. První vystoupení Nedělních lidí proběhlo 4. prosince 2004 v Hospůdce Nad Viktorkou na pražském Žižkově. Řada vystoupení samostatných či v rámci festivalů (Krákor, Rozmarný léto, Malá Alternativa ). Mezinárodní turné k albu Hnětetěto. V původní sestavě jsou Nedělní lidé rovněž zastoupeni na sampleru Czech underground vol. 3.

 

PETR ČERMÁČEK
Brněnský básník, narozen 1972. Pochází z Chocně, v současnosti žije v Brně. V letech 2011–2014 byl šéfredaktorem revue Weles. Vydal básnické sbírky „Drkotání větví“ (Host 1998), „V průsečíku ryb“ (Host 2002), „Mezi rezedami“ (Sursum 2005), „Rozhovory běloby“ (Host 2006), „Linea nigra“ (Protis 2008), „Vrstevnice“ (Weles 2010) a „Ohniště“ (Ears&Wind Records 2016). Za básně z rukopisu sbírky Ohniště byl v roce 2012 nominován na Drážďanskou cenu lyriky.

 

P. FORMŠ
Pražský spisovatel, grafik, fotograf, herec uznávaný vitrážista a restaurátor vitráží. Působil v kapelách Ginnungagap a Neslyšeli Zarathustru Orkestra, kde vedle deklamace přispíval i vlastními soubory textů. Hrál ústřední roli ve filmu Jakuba Žida Labyrint snů.

 

PAVEL HEROT
Třebíčský rodák, básník, herec, dělík, performer, fotograf a srandista. První básně napsal v patnácti letech. Za komunistické normalizace publikoval v samizdatech. První sbírka „Evangelium zázraku“ vyšla v roce 1993. Následovala „Hlavy v podzemí“ roku 2005. Vyšla také e-mailová korespondence s M. Šandou – „Co v čítankách nenajdete“. Řadu let publikoval v legendární, elektronické, umělecké společnosti „V-Art se sídlem v Písku“ větší či menší básnické soubory, mimo jiné sbírku „Majestát truc“. Je členem undergroundového seskupení Hever and Vaselina Band.

 

RADIM BABÁK
Brněnský hudebník a básník, známý především jako akordeonista, dále jako loutkoherec divadla Líšeň. Živí se jako učitel hudby. Jeho. Hrál či hraje v kapelách Čvachtavý lachtan, [che], Anna Burešová, Čočka, Pařez, Ťovajz & spol. a dalších. Jeho žánrově neukotvená hudba sahá od minimalismu přes odrhovačky až po punkové fláky – písně jsou nabité emocemi, humorem a energií. A stejně jako nestandardní je jeho tvorba hudební, je tomu u tvorby básnické. V roce 2016 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho básnická sbírka „Bloudivé tříspřeží“, dále vydal CD „O chuti do života (samonáklad 2004), „Tutepeto“ (polí5 2016), pravidelně přispívá do básnického almanachu Um pakultury.

 

RENÁTA JUDITA KOMENDOVÁ
Narozena roku 1987 v Šumperku. Básnířka, editorka, grafička, redaktorka, jazyková korektorka, amatérská fotografka a příležitostně i textařka. V roce 2012 absolvovala na UP v Olomouci – obor Česká filologie (zaměřená na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích). V roce 2008 získala 2. místo ve veřejné literární soutěži pro studenty Univerzity Palackého (obor poezie). Od roku 2010 do roku 2013 byla šéfredaktorkou literárně‑kulturního občasníku Lžička v šuplíku a jako redaktorka měla na starost rubriku poezie. Publikovala v časopisech Těžkoříct, Lžička v šuplíku a Host. Pár jejích textů také zhudebnila kapela Vyp.Ni. V současné době je na mateřské dovolené a žije v Olomouci. Některé básně z této sbírky (společně s autorskými fotografiemi) byly k vidění a k profoukání na barevné pavučině v brněnském klubu Boro (únor 2013, výstava nazvaná Dech proti větru). V roce 2016 jí vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records básnická prvotina „Dech proti noci“.

 

ROMAN ŽIŽLAVSKÝ
Vystudoval psychosociální studia a teologii na HTF UK, pracoval s bezdomovci, duševně nemocnými a seniory s Alzheimerem. Dlouhodobě se věnuje sebepoznání, vedl kurzy meditací, pobýval v klášterech v Barmě a Thajsku, delší čas strávil v Indii, má za sebou 3,5 roku sebezkušenosti v Gestalt psychoterapeutickém výcviku. Vydal knihy Meditace klidu a vhledu (Triton 2008), Barmský meditační deník (Alternativa 2010), Poutníkova kuchařka (Práh 2014) a Blásnění (Ears&Wind Records 2016). Pravidelně přispívá do různých periodik, zajímá se o témata jako jsou dynamika a působení krizí v lidském životě, smysl života a hledání místa ve světě. Cestuje a inspiruje se v horách, lesích a u oceánu.

 

SAN FRANCICKO (a také 5 KILO UBRUSU)
Undergroundová kapela v jejímž středu byl svérázný cikán, bravurní textař a nezaměnitelný zpěvák, rovněž milovník tequilly  a vůbec divokého života Bohoušek Cicko. Autor citátu „My cikáni
jsme normální – dýcháme pravidelně – jako ty“ Bohuš už chlemtá tequilu v nebeské hospodě (+22. ledna 2016). Když Bohuš umřel, bulvár si vycucal z prstu že hrál s PPU, nebyla to pravda. Posmrtě vyšla deska jeho kapel San Francicko a 5 kilo ubrusu jako split a posmrtná pocta nedoceněnému umělci.

 

SOUNDS OF OCCUPATION
Kapela tak trochu nenkovická – to je dědina na Hané, tedy přijmeme-li teorii, že cokoliv kilometr a dál od města snů je Haná. No a béká tam Irčan, není z Iráku, ale z Irska a ti Nenkovčáci jsou už vlastně taky spíš Brňáci a Irčan je počeštělej. No zní to trochu jako Nirvana a říká se tomu indie rock. No a pak něčemu věřte.

 

STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE

Bomba pop music! Namísto těžkopádného zvuku bučících saxofonů a pohřebního bubnu, jak bývá neblahým androušským zvykem, se z prken pódií jež znamenají jen samé průsery, hrnul svérázný hybrid šaškovského hard rocku, rock´n´rollu, popu, stojící pevně na zemi a zespodu jakoby podmázlý punkovým mýdlem. Folk, regé, bláznivá samba i parodie dechovkářského křupanství, to vše k tomu také patřilo… Expresivní projev dvou frontmanů, doplněný nejrůznějšími rekvizitami, poskytoval dokonalou podívanou. Nápady, vtip a um vytvářely kus dobré zábavy, takové, kterou nám ministr kultury ČSR ani Ein Kessel Buntes poskytnout nemohli.
/Oslí uši 1989/

Písničky – to je základní znak hudby Staré dobré v časech rozbujelého, víceméně nápaditého českého rockového ´konstruktérství´. Logickým důsledkem ´písničkářství´ je potom i lidovost tvorby Staré dobré. Dá se zpívat s sebou na koncertě, v hospodě, v práci i u táboráku. Lidovost písniček SDRP vystihuje i orientace skupiny na ´hyper pop´. Ne lidovost televizní, rozhlasová, či ´týmová´, ale lidovost Jima Čerta, Hrabala, lidovost hospod se všemi těmi kecy, žvásty, klípky, v jádru ukrývajícími vždy to pravé ořechové – vlastní myšlení, názor v opozici k ohlupující vůkolní mase tzv. reality.
/Mašurkovské podzemné 1989/

 

STRANGE ISLANDS
Kapela vznikla v létě 2002 v Liberci, kde v roce 2005 taktéž zanikla. Od počátku bylo snahou kapely směřování k tvorbě progresivní a art-rockové hudby a tak se stalo, že přesto že kepela hrála chvíli a odehrála pouhých pět koncertů, podařilo se uchovat jedinečný a bohužel nedoceněný skvost, znamenitou domácí progresivní kapelu, která udělala prozatím definitivní tečku za svou tvorbou křtem reedice CD Animal on Run v roce 2016. Nikdy neříkej nikdy a tak se jich třeba ještě na živo dočkáme…

 

ŠÁREK BAND
Zvuky nástrojů místo slov. Dlouhá cesta, tesklivá, divoká, rozverná i tajemná…
Kapela hrající v obsazení: Stanislava Adámková – alt sax, Marek Čmelík – tenor sax, Vítězslav Holata – baryton sax, příčná flétna, Jan Špaček – violoncello. Na rozsáhlém repertoáru především skladby Ondřeje Šárka, dále pak Ondřeje Kyase a Josefa Maška. Hudba od jemné komorní přes experimenty a koncepty až k třeskutému bigbítu či potemnělému undergroundu. Čtyři členové hrají buď společně jako kvarteto, nebo kombinují různé menší sestavy.

 

ŠPINAVÉ SPODNÍ PRÁDLO
ŠSP vznikli vroce 1987, soustavněji a v úplně jiné sestavě ale hrají až tak někdy od přelomu tisíciletí. Na koncertech prosluli coby barbarští improvizátoři, kteří svojsky ovládají elektrickou kytaru (zakladatel Chromek) a elektrické housle (Čunin), podmanivý rytmus, v němž se ozvuky písní plastických mísí s cyklickými kolovrátky à la Jaki Liebezeit, udržuje bubeník Šakal. Z „vyháněcí“ sestavy se stala na moravském podzemním poli žádaná koncertní atrakce. Samotní členové ale tu a tam utrousili, že jejich divoké improvizace jsou často důsledkem konzumace alkoholu… Píše Petr Ferenc pro His Voice v úvodu k CD Rány na Buben (Ears&Wind Records)

 

THE ROZLADĚN
Undergroundové dunění z Novohradských hor. Hudba neveselá a přesto pozitivní, originální hudba s kvílející harmonikou a vlastní texty, vedle nichž hojně čerpají z per svých oblíbenců. Především v jejich tvorbě najdeme zhudebněného Bondyho, ale i Jirousouvou, nebo Kremličku a další. The Rozladěn jsou typickou kapelou která začala fungovat na přelomu plyšové revoluce, pak dlouho nic a na prkna která znamenají jen samé průsery se vrací až desítky let poté. Vydávají bilanční desku (a pokřtili na Krákoru 2017) a vlastně, vůbec nic se nezměnilo…

 

TERRA IGNOTA
Jedna z mnoha skupin, která nestojí o popularitu za cenu ústupků. Skupina, která nikdy nebude hýbat oblastí pop-music. Hraje hudbu (dost temnou… ale i proměnlivou, zahrnující různá stylová zákoutí), za kterou si její muzikanti stojí. Nevystupuje často, a tak koncerty – zejména v pražských klubech – bývají vždy malým svátkem… Temné podzemí z matičky stověžaté.

 

TOMÁŠ LOTOCKI
Brněnský básník, narozen 1977. Prozatím vydal tři básnické sbírky „Chuť vína“ (MSD, Brno, 2004), „Čeřeny“ (Weles, 2011) a „Kázání na Mniší hoře“ (Ears&Wind Records, 2015). Společně s Ivanem Petlanem uspořádal antologii „Co si myslí andělíček – dítě v české poezii“ (Větrné mlýny/LFŠ v Uherském Hradišti, 2004). Autor je šéfredaktorem internetového časopisu Herberk – útulna poezie. Spolupracuje také s Českým rozhlasem a organizuje večery poesie v brněnské Ponavě.

 

TONDA ČERVEN
Narozen roku 1977 v Hranicích na Moravě, kde v současnosti také žije. Ve třinácti letech píše první básně a zakládá svou první kapelu Na druhé straně. Rád hrál a dlouho let i házenou, v sedmnácti ovšem odchází, poté již jen hudba, androš a vše co k ní patří. Po rozpadu Na druhé straně a různých hostováních v roce 1999 přichází hrát do kapely Konfident. Všude na kytaru a zpěv. Kolem roku 2001 zakládá čistě básnickou formaci N.D.S., pět let poté kapelu Blaho19, jejíž lyricko-alternativní obsah opět stojí na básních a textech, které píše a hudbě, co pro ně skládá. Měl i kapelu ARO, brutal death metal. Živí se jako zámečník, dříve údržbář. Stále píše, skládá, a nemá v plánu toho nechat. Mezitím uspořádal a pořádá nespočet punk, alternative, metal, hard core, grindových akcí pod hlavičkou Brutal parade, na kterých si zahrály kapely doslova z celého světa a již tradiční festiválek s příznačným názvem Underground. V roce 2016 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho básnická prvotina „Červen v zimě“.

 

TICHÉ LODI
Intimější poloha kapely Hynkovy zámky. René a Cipísek s novými skladbami z pera Reného Müllera a Miroslava Václavka. Kytara a zpěv …a housle.

Příběh ticha, který kdysi dovezly lodi. Z neznámých krajin, odkud tiše připluly do hlučných přístavů, aby v docích našly klid. I když vše je pomíjivé se zjištěním, že po každé vlně s jistotou přijde vlna další

 

TOHOROBŮV LIPET GRUND
Alternativa, experimentální hudba, minimalismus.
Tohorobův Lipet Grund vznikl během roku 2004 kolem Jana F. (rovněž Nedělní lidé), původně jako jednorázový projekt, s úkolem doprovodit zvukem text Sterongraf z roku 2002. Ke spolupráci se sešli Jan P., Tomáš G. a Robert L. a vzešlo z ní dvacetiminutové pásmo, uvedené pod názvem Sterongraf poprvé v rámci pořadu Jakuba Zahradníka Ubrousek básníků v Poetické kavárně Obratník. TLG se schází ještě na podzim téhož roku, osvěžit paměť a připravit reprízu Sterongrafu, tentokrát v rámci pořadu Krabicový víno v klubu Klamovka. Repertoár je doplněn o dva kratší texty a padají první zmínky o trvalejší spolupráci. Na leden vystoupení na oslavě třetích narozenin Obratníku je již připraveno nové pásmo textů pod názvem Větrolamy. V únoru se k TLG přidává jako stálý host Štěpán M., s nímž je připraven i blok textů Philippe Soupaulta. V této sestavě byly nakonec odehrány celkem tři koncerty, poslední v květnu 2005. následuje další pauza a TLG se schází až v prosinci, v zúžené sestavě – Jan P. odchází za povinnostmi rodinnými, Štěpána M. tíží povinnosti pracovní. Část původního repertoáru je přepracována pro dva nástroje a zároveň vzniká repertoár nový.

 

TOMÁŠ VTÍPIL
Výrobce hluku, skladatel, producent, improvizátor, houslista, zpěvák, autor textů a performancí. Člen řady uskupení a projektů…
Jako student v Brně založil kapelu Čvachtavý lachtan, byl u zrodu [che] (kde průběžně působí dodnes), spolupracoval s německým raperem Baxem Bilitzou aka Niemand na projektu Neuland, často po boku Pavla Zajíčka vystupuje s legendárními DG307. Hostuje s křepickou Čočkou, Miru Kubína improvizovaně doprovodil na housle a vzniklo cd Live Brno 2006. Věnuje se experimentální a elektrické hudbě.

 

TVAR BEZ FORMY
Šumavská kapela Tvar bez formy se hlásí k odkazu modernistického básníka T.S Eliota. Svým hudebním projevem navazuje na tradici českého undergroundu, přičemž ho svou tvorbou chce posouvat dále. Nad kytarovými krautrockovými plochami plují saxofonové křiklavé tóny. Kapela se také zaměřuje na zhudebňování českých i světových básníků.

 

TYRŠOVA SPOLEČNOST
Kapela vnikla původně jako Poslední valčík a poté Tyršova společnost necvičících těsně před listopadem 1989 a ve svých počátcích byla synonymem brněnského undergroundu, když počátkem devadesátých let obrážela společně s Idiot Crusoe okolní štace. Již tehdy mezi svými souputníky vyčnívala díky skočnější poloze, kterou brousí a piluje dodnes. Srovnávána např. s Hudbou Praha, přezdívána Hudba Brno.

 

VOJTĚCH LANDA
Brněnský básník, narozen 1981, původem z Moravské Třebové. Je autorem jedné rozhlasové hry, jednoho scénáře k rozhlasové adaptaci povídky Andrzeje Sapkowského, jednoho nerealizovaného televizního scénáře a režie k hranému filmu (Setkání – premiéra 2014). V roce 2015 vyšla u vydavatelství Ears&Wind Records jeho prvotina „Drobíš mi do života“. Dále je autorem několika fejetonů, povídek, recenzí a pravidelným přispěvatelem novin potulné akademie Uši a Vítr.

 

VLADIMÍR JAROMÍR HORÁK
Básník, publicista a umělecký fotograf, narozen roku 1960. Formuloval podstatu uměleckého směru DeDeArt Photography. Hledač krásy a dobra, neustále pendlující mezi pozicemi zvědavého a po životě žíznícího povaleče a darmošlapa, který balancuje na hraně rezavého a tupého nože, nořícího se do slizu banální reality… V roce 2016 mu vyšla sbírka „Krůpěje krve v trní“ (Ears&Wind Records).

 

VLADIMÍR SMUTNÝ
Vladimír byl starej čundrák, muzikant, milovník Oldřicha Janoty a skvělej kumpán. V roce 2016 odešel z tohohto světa, tak jako velcí mužové umí odejít. Stylově a potichu. Přesto že toho najezdil s kytarou víc než dost, dochovala se jediná nahrávka z uničovské čtverky, tato jediná zbyla. Vyšla bezprostředně po Vladimírově odchodu a byla víceméně určena jen pro blízký okruh přátel a  rodiny, zbytek byl okamžitě rozebrán. Skladby samozřejmě hraje rádio Dráťák.

 

ZÁVIŠ
Znojemský rodák i patriot, ale dlouho už cestovatel, který s kytarou přes rameno křižuje země české i blízkou cizinu.
Muzicíroval od dětských let, vystřídal mnoho zaměstnání, s koncem devadesátých let se začal koncertování věnovat naplno. Bývá občas vytrženě charakterizován podle neakademického slovníku svých textů, ale ten u něj není samoúčelnou snahou o humor či strojené drsňáctví, nýbrž tvůrčím prostředkem, s nímž umí zacházet a pod jehož tenkou slupkou nacházíme cit a obsah. Sám se občas označuje za lidového umělce, ale nacházíme ho kdesi na opačném pólu než duševní slepotou živený lidový bulvár — ba tam, kde moudrost a kulturní rozhled je podmínkou sine qua non.

 

ŽEN
Mihnul se v počátcích Vítrholce, léta hrával v duu V obležení žen, až skoro v padesáti duet rozpustil a začal hrát jako oneman Žen. Velmi křehké, jemné skladby. Krabičky s efekty a přednatočené smyčky projev zhutňují a umocňují. V některých polohách hudba Žen může evokovat elektrifikovaného Třešňáka, jindy se projevuje až mantricky. Chytré, hravé, zpěvné. Kurevsky pozitivní.