DELFÍNI PŘIPLULI DO PLZNĚ

Legendární protistátní filharmonie – finská kapela DIE REATARDOVANÝ KOKSOPLYN přezdívaná Delfíni, koncertovala 23. února 2018 ve městě piva. Řečeno s teoretickým fyzikem Julianem Barbourem „není až tak důležité KDY, jako KDE“, řečeno s globálním fanklubem Delfínů „důležité je KDO!“.
Reportér žurnálu Uši a Vítr Sťatý Lukáš byl u toho.

Die Retardovaný Koksoplyn poprvé v Garden Je leden, zima jak v Ruským filmu, čekám nekonečnou frontu v Plzeňským pivovaru, kde zástupy fanoušků finské kapely Die retardovaný koksoplyn rozbalili svoje spacáky a již několik dní čekají na otevření pokladen s lístky na jedinečnej koncert, odehrávající se na Festivalu odpadních vod. Takovej nával nebyl ani v O2 aréně na Depeche Mode, kteří odmítli na festivalu dělat Koksoplynu předskokana a David Gahan s potupou raději zvolil jinou variantu a místo srdce piva vybral Prahu. Koncert je samozřejmě okamžitě vyprodán.
Ve stejnou chvíli kapela už několik měsíců dře ve zkušebně u jezera Saimaa, obklopena saunama a cisternou plzeňskýho piva, aby si zvykla na českej národní nápoj. Nechce nechat nic náhodě. Profesionalita z této kapely číší na sto honů.
Die Retardovaný Koksoplyn opouští Finsko Tři dny před vypuknutím festivalu Delfíni skáčou do kamionu a opouští Suomen Tasavaltu. Cesta je náročná, členové spolu tráví veškerej čas a občas se vyskytne nějaká ta ponorka. Takže zastávka v olomoucké Ponorce je jasná. Tam sedí lokální umělec René M. a tiše proplouvá myšlenkami mezi stoly, netrpělivě vyhlížejíc celebrity světovýho významu. Při prvním očním kontaktu s frontmanem Fidem padá na kolena a prosí o autogram. Dostává se mu blahodárného štěstí.
Narvanej kamion vjíždí do nedávno Evropskýho města kultury plnýho davu lidí podél hlavního bulváru držících v rukou transparenty s názvem kapely. Členové, zvyklí na všeobecnej poprask, jen tak ledabyle občas zamávají, na což jsou zase zvyklí obyvatelé malé české kotliny.
Před hotelem Golden Fish čeká ochranka. Červenej běhoun v tomto nejdražším hotelu široko daleko je samozřejmostí.
Fanoušci mají obrovskej problém, aby svoje idoly vůbec spatřili. Televizní štáby zabraly nejlepší místa. Tisková konference se chystá na večer, po odpočinku z cesty.
Fanoušci Finské kapely se snaží překonat policejní barikády a dostat se ke svým idolům V rozlehlém apartmá ovšem začíná večírek kolosálních rozměrů. Pivo a kořalka teče proudem. Vše diriguje první dělnický císař Emir Chali. Abstinující Ježíšek se schovává ve vířivce a přemýšlí kdo povede konferenci. Pája s Jaňulou obírají tresku, patlou po sobě kaviár a splachují ho Finlandií. Paparazzi se snaží dostat do pokoje, ovšem ochranka je nemilosrdná. Nikdo dovnitř nikdo ven.
Dvě hodiny před koncertem usedá značně ožralá kapela do kongresového sálu. Jeden přes druhýho odpovídají novinářům na jejich dotazy a ujišťují, že šou bude mnohonásobně lepší jak od Madonny. Poté následuje asi půlhodinová autogramiáda. Kapela může vyrazit do přeplněné koncertní haly, kde davy fanoušků jako jeden muž, vyvolávají jméno skupiny – Die retardovaný koksoplyn!
Dostáváme se do šatny. Vše připraveno. Poslední lok z Finské vodky a jde se na to.
Aréna bouří. Na obrovským pódiu hoří ohně, všude démonická tma. Z levé strany pomalu přichází siluety umělců a usazují se ke svým nástrojům. Vynikající podívaná. Davy šílí. Fido přichází k mikrofonu a zdraví město Plzeň. Emir bere do ruky taktovku a koncert začíná.
První song je jeden z pomalejších, pianino pod rukama Eina Leina rozjíždí sluchový orgasmus. Připojují se smyčce Beátiny, Janiny a Vannessiny. Malej rené za bicíma pomalu lechtá činely a příčná flétna Váni Motla dokončuje začátek skladby. Poslední Bureš a Ježíš z Nazarethu drtí kytary, basový konvoj M&Ms dodává onu songu patřičný grády. Naposled se přidá Yakub Diviš na harfu. Úvodní vál trvá stodeset minut. Fidův slovutný tenor dokonal naprostou agónii nejen Emira, ale i celého sálu.
Koncert je v plným proudu. Přes pódium jezdí tanky. V pilotních kabinách nezletilí disidenti Arnie a Dejvid M., všude hoří kříže, Michael Orálek vytváří taneční kreace nudistického ražení. Fanynky ječí „my chceme orálek“. Před každou písní se kapela hojně napije plzeňskýho rovnou z potrubní roury vedoucí do pivovarských sklepů, aby umělci nemuseli chodit daleko ke zdroji.
Nastává vrchol večera. Diváci ve varu. Atmosféra jak při Super bowlu. Metalová balada dokončuje zážitek. Kapela po tři a půl hodinové fušce odkládá nástroje. Rozjetej dav si žádá přídavek. Zhasínají světla. V tom se od mikrofonu rozebíhá pochodeň. Hořící pes běhá kolem dokola a sbor zpívá chorál Na vlně.
Zuřiví reportéři Koncert končí za ohlušujícího potlesku a skandování jména kapely. Účinkující se vytratili do šatny a užívají si zaslouženýho egoismu. Ve vířivkách, speciální přání souboru, je místo vody šampaňký dovezený z vinařství Autréau. Reportéři všech komerčních médií se snaží dostat dovnitř a ulovit ňákou tu pikantní fotografii. Orgie probíhají do pozdních nočních hodin než se kapela uklidí do hotelu.
Druhej den je odjezd. Ředitel Golden Fish děkuje za čest ubytovat světoznámou finskou kapelu, málem se zlomí v pase a za zdemolovanej apartmán nechce žádnou náhradu. Fanoušci mávají na cestu a těší se na další koncert, kterej proběhne v červnu na festivalu Krákor. Kamión míři na letiště. Die retardovaný koksoplyn za tři dny vystupuje v Madison square garden v New Yorku.