Neškolené ucho bolí, střízlivý krk pálí. Tak proč polykat? Protože počáteční bolest se přelívá v potěšení a rafinovanou hudební rozkoš. Ginnungagap. Ostří, syroví, drsní a intelektuální. Sakra! Musí se o tom přemýšlet, nejen konzumovat. Místy je dokonce textu i rozumět. Příbalový leták rozhodně není obžerstvím, nýbrž nutným bedekrem.
Zcela zásadní je (a to nejen u GGP) rozdílná percepce posluchačova při vystoupení naživo a ex post ze záznamu. Ano, živé vystoupení je lepší. 
Kapela reaguje na atmosféru v publiku, na genius loci hospody. Všeho toho jsme ovšem coby pasivní posluchači (sedíme doma, možná ani nepijeme, extaticky neposkakujeme) žel ušetřeni.
Žel. Některé texty jsou tak dobré, že mám chuť se rozplynout ve vlastních vaginálních šťávách. (Žel, bez bedekru jen odvar.) Tleskám Yvesu Stefaniosovi za Gramofón. Tleskám Petru Coufalovi za Poluci. A nakonec Květovločkám, které jsou mimořádně dobře nahrány. Kéž by jejich příkladu následovalo více skladeb. Jasně, Květovločky jsou popík. Vyzdvihnout si zaslouží ještě skvěle odimprovizovaný Hommage au roi s německými vsuvkami Wo, mein Schatz? Wo?… Ano, a krásný booklet. To běhání stálo za to. „Jenom tak můžem zachránit oheň ohňů ohněm v ohni.“
Jana Orlová
GINNUNGAGAP
JSEM ŽIVOTU DĚVKOU
EARS&WIND RECORDS 2013
PUB