HA-HA-HANS: ROZHOVOR JAKO POZVÁNKA

V sobotu 27. září proběhne ve Šlapanicích u Brna festival nezávislé kultury – třetí ročník 3BEAT FESTu. Jako upoutávku na akci přinášíme rozhovor s duchovním otcem 3BEAT FESTu a zakladatelem kapely Tyršova společnost Janem Kratochvilem řečeným Hans, vyšlý před časem v revue DNO č.19. Tyršova společnost. Deset let Ears & Wind Records, Brno - klub Boro, 16. - 17. listopadu 2012

 

HA-HA-HANS

Jan Kratochvil (píše se opravdu s krátkým i) *1968. Vystudoval gympl v Brně na Lerchově, po trojnásobném nepřijetí na filosofickou fakultu se živil jako skladník, závozník a v dalších dělnických profesích. Založil legendární brněnský label Anne Records (vydal Z kopce, Ošklid, Aktual, Máma Bubo a další). Dnes vlastní rodinnou firmu s kosmetikou, žije s rodinou v Brně-Tuřanech. Leader brněnské, přesněji řečeno tuřanské garážové kapely Tyršova společnost necvičících, vzniklé několik měsíců před listopadem 1989 a od roku 1993 na dlouhých 18 let ocitlé v komatickém spánku. Od roku 2012 opět řádí pod zkráceným názvem Tyršova společnost, chrlí desky, koncertují, žijí…

 

 

ALTERNATIVNÍ MAJITELÉ MODRÝCH KNÍŽEK

Vraťme se k počátkům, ke kořenům. Cos dělal než jsi založil Tyršovu společnost, řekněme od kolébky?
K hudbě mě přivedl můj o 6 let starší bratranec. Od svých osmi let jsem měl možnost se seznámit se všemi v té době hudebními veličinami hard a art rocku. Bydlím v Brně – Tuřanech a zdejší KD jsem zhruba od roku 1978 (koncert Katapult) pravidelně navštěvoval. Jak šel čas, rozšiřil jsem pole poznání prakticky o celé hudební spektrum. Oslovil mě punk, new wave,
alternativa a underground. Pořád ale jako pasivní posluchač. Na kytaru jsem začal hrát asi od svých 10 let. První pokusy o aktivní hraní přišly až na gymplu. Ale pořád nic, coby stálo za zmínku. No a pak přišel rok 1989, někdy na konci léta.

 

To byl úplnej začátek Tyršovky? Takže se dá říct, že kapelu jste založili těsně, ale ještě za totáče?
Ano. S Jirkou Jelínkem jsme se scházeli u nich doma. Zkušebnu jsme si udělali z dětského pokoje. A to vše pouze na akustiky. Silný vliv Velvet Underground ( + sólová tvorba Lou Reeda a Johna Calea), Doors, Talking Heads, Stranglers, z českých pak Hudba Praha, Garáž, Půlnoc a desítek dalších, nás vyburcoval ke skládání vlastních skladeb. Připojuje se k nám Pavel Srnec se svými texty a těsně po převratu Petr Javora (Strom) se svým čerstvě koupeným violoncellem. To už nám začíná být pokojíček malý a když Jirka přesedlá na el.kytaru a objevuje se náš první bubeník (Milan Franc), je o změně zkušebny radikálně rozhodnuto.

 

To byla ta etapa, kdy jste zkoušeli pod Tyršovou bustou? V té době vnikl název Tyršova společnost. Jak se Poslední valčík
přetavil v Tyršovku?
Do té doby jsme byli bez názvu. Až přišlo jaro 1990 a náš první koncert v brněnském Semilasu. Zdeněk Kluka tam pořádal nějakou přehlídku mladých a nadějných kapel, tak jsme se tam nějak vsomrovali. A právě v tento památný den jsme poprvé a asi naposledy (už si hovno pamatuju), hráli pod názvem Poslední valčík. Nástrojové složení bylo více než alternativní. El.kytara, ak. kytara + zpěv, violoncello a bicí. Pod pódiem křepčilo pár heavy ortodox metlařů, které jsem hned ze startu nasral výkřikem, že od nás žádnej metal nemůžou rozhodně očekávat. Zkoušeli jsme v Tuřanech na Sokolovně pod obrazem zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše a o změně názvu bylo okamžitě rozhodnuto. Tyršova společnost necvičících – snad
i proto, že většina z nás byli majitelé modrých knížek. Nastávají velké změny. U bicích se prvně objevuje Richard Křeček, kterého koncem roku střídá Pavel Zezula. Přicházejí Petr Olšer (Olda) na basu, multiinstrumentalista Ivan Pekárek (housle, saxofon, klarinet a zpěv), česká Nico Sylva Marcová a já měním ak.kytaru za elektrickou.

 

To už začínala ta slavná éra koncertování s Černou Vdovou, Idiot Crusoe a podobně?
Přesně tak. Nastává nekonečný večírek těchto volně sdružených s spřátelených kapel. Černá vdova, Idiot Crusoe, Lidová sbírka č.2, Ser Un Pejchalero a další. A takhle se koncertovalo až do přelomu 1992/93. Stačili jsme si záhrát snad ve všech brněnských klubech a sálech, které v té době fungovaly (Musilka, Šelepka, Rubín, Leitnerka atd…). Zvláště Hippy Hippy Shake na Musilce ,  kde se hrálo k poslechu i k tanci (to většinou my), byla velmi vydařená akce. My jsme byli vždycky z těchto kapel nejvíce popoví (!?!?). Na nás se vždycky trsalo. Na jaře 1991 odcházíme do sklepa brněnského studia Indies na ulici Milady Horákové. Nahráváme 11 skladeb a je to vlastně jediný studiový záznam Tyršovky v prvním období let 1989 – 93.V létě nastávají opět velké změny v obsazení kapely. K bicím usedá Martin Moravec (Pinďa), odchází Ivan a Sally a přichází Magda Němečková (později Hájková) na vokál.

 

Pop zní v našich vodách až urážlivě. Svádí to k tomu představit si ty Jandy, Zagorky atd. Docela to trefuje Radek Kopel k recenzi na vaše CD Živě v Chlívě vyšlé prakticky o deset let později, než kde se na časové ose nacházíme nyní. Radek k charakteristice pop v undergroundu, underground v popu píše: Zásadně nesouhlasím! Jaký pop je tu zmiňován? Tak hnusný pojem se sem zamák nehodí. Osobně slyším příjemné melodie, taneční potenciál, vkusné (pod)zemité dupárny, rokec, bigbít, rokenrol, energií nabitou muziku. Můžeš váš pop uvézt na pravou míru?
To jednoduché. Pro underground jsme moc popoví (melodičtí, líbiví) no a pro pop (míněno spíš jako rockový střední proud) jsme zase moc v podzemí. Uvedu příklad: na festech jako Krákor, Konec léta, přehlídka kapel v Boru když nastoupíme po kapelách typu Čočka nebo Česnekový hlavy tak posluchač nabyde dojmu, že se ocitl minimálně v San Remu. Naopak třeba na Besedě u bigbítu (Tasov) zníme ve společnosti kapel jako Zrní (mimochodem na Bandzone mají napsáno alternative???) jako hodně neučesaná kapela. Ale ztotožňuji se s tou recenzí. Hrajeme mix new wave, punk, r´n´r, hard rock a trošku toho androšu a popu. A to že jsme zjemnili a učesali se,  oproti dřívějšku,  si  myslím, je normální přirozený vývoj. Podívej se třeba na Stranglers. Jejich první 2 alba jsou punk s novou vlnou a pub rockem v tom nejlepším slova smyslu (myslím tu syrovost). A když se přeneseš pouze o pár let dopředu – Always the Sun nebo Golden Brown. I takoví Idiot Crusoe byli na počátku 90. let jiní než dnes.

 

S Idiotama na počátku devadesátých let jste byli takřka totožnej žánr, soudě už podle letos vyšlého výpravného černobílého archivního dvojcédéčka. Když se dával dohromady materiál, zjistilo se, že z ranného období existují pouze dvě fotografie Tyršovky. Jak si to vysvětluješ?
To nevím. Já sám jsem nikdy nefotil. Ty dvě fotky našel doma Strom. Jinak pořád pátrám po dalších archivních materiálech. Teď se objevilo video ze společného koncertu z 9. – 10. října 1992 v Rajhradě. Tam hrajeme už v poslední sestavě před rozpadem na jaře 1993. Posílili nás tehdy dva mladíčci. Na basu Martin Kozumplík a na bicí Jirka Kostelecký (Kosťa). Když pominu příšernou zvukovou i obrazovou kvalitu videa, tak si myslím, že nám to v té době skvěle šlapalo. Dodnes se mlátím do hlavy, že jsem to na neskutečných 18 let zabalil. Ještě se vrátím k tomu našemu konci. S Jirkou Jelínkem jsme tehdy začali oba podnikat a nějak se to nesnoubilo s komediantským způsobem života muzikanta. Myslím si že na Musilce (Hippy Hippy Shake) na jaře ’93 jsme měli derniéru. Tehdy jsme byli ještě posíleni o dvě vokalistky. Tohle období mi ale stále připadá nejkrásnější z celé první éry.

 

Jak cítíš obrození Tyršovky, když srovnáš řádění první etapy kapely a hraní dnes? Obnovená Tyršovka hraje druhým rokem a už jsi stačil v kapele udělat řádný čachry. Vládneš rukou pevnou a nerozdělnou.
Pevná ruka musí být. Kdysi jsem se ptal Karla Šůchy jak udržel morálku v tolika lidech v Lauře. Říkal že jinak než diktátorsky to nejde. Abych nekecal, já zas tak tvrdej nedokážu být, ale nějaký pořádek být musí. 2 × týdně zkouška po 3 hodinách. Lidé kterým to nevyhovovalo už prostě v kapele nejsou. Jinak bychom se nepropracovali za dva a půl roku tam, kde jsme. Bude mě v lednu 46 let a myslím si, že není na co čekat.Na jaře 2011 jsem se konečně dokopal k tomu, dát znovu Tyršovu společnost dohromady. Prvně jsem oslovil bývalé členy a zjistil, že už nikdo z nich aktivně nehraje a ani nechce hrát, nebo jsou pracovně vytíženi. Postavil jsem to z kamošů, se kterými chodím na pivo. Časem se ukázalo, že tempo vývoje někteří nejsou schopni zvládat.Když porovnám první éru (1989 – 1993) s druhou (od roku 2011) tak v té první převládalo takovéto amatérské nadšení, porevoluční „teď můžeme vše“ a v druhé taková ta hudební dospělost. Dnes mám v kapele zručné muzikanty všech věkových kategorií.

 

Svého času jsi založil vydavatelství Anne Records, což byl ve své době pojem.
Měl jsem takovou vidinu, zaplnit tady díru. Bylo tady Indies které vydávalo prakticky pouze novinky a na druhou stranu Black Point s pár pražskejma archívama. A zůstávalo toho hrozně moc nevydaného – samý šperky. Máma Bubo – Planeta Haj, Z kopce, Ošklid, Slepé střevo, Ještě jsme se nedohodli a fůra dalších. Dotoval jsem to ze své firmy a když se potom dostavily finanční problémy, musel jsem to odpískat. Je mi to dodneška velice líto. Myslím si, že to ale vyburcovalo pár vydavatelství k tomu že
to postupně za mě vyčistili a poprali se o interprety.

 

Když se fanoušek podívá na rozpis vašich koncertů, je evidentní, že hrajete pořád, to by vám leckterá kapela mohla závidět. Jak se ti daří zajišťovat hraní pro kapelu, která zrovna netrhá žebříčky hitparád?
To máš pravdu. Uplatnil jsem svoje zkušenosti z podnikání a prostě jsme se nakyblovali kde to šlo. Musí to být ale pro všechny zvládnutelné. Většina z nás má děti v dospělém věku (můj syn je přes 2 roky ženatý a na jaře dokončuje FF na MU a bude mu 25) nebo jsou mladí a svobodní. Takže můžeme koncertovat do aleluja. V létě nás točila ČT do seriálu Fenomén underground, kde budeme v dílu nazvaném Počátky punku (my popaři !!!). Ve studiu Chlív u Víťi Rašky momentálně dokončujeme novou studiovou desku, kde bude fungl deset novejch válů. Vyjde někdy na přelomu let 2013/2014. K tomu se dodělávají tři videoklipy. To abychom se lépe nesomrovali ještě na větší podia, fesťáky, rádia, televize. A v příštím roce oslavíme 25 let od vzniku. Z chystaných akcí prozradím snad je jednu – Silůvky 2014 v létě.

 

Cítíš se být pořád v undergroundu?
Ano. I když hudebně jsme asi dost vzdáleni od našich praotců PPU. Když o tom začnu pochybovat, tak si pustím Óčko nebo jiný sračky a jsem opět tam. V undergroundu.

Ptal se Fido
říjen 2013

 

 

Diskografie Tyršovy společnosti:
EP
Sedm songů nahraných ve studiu, první vlaštovka po obnovení činnosti.
Samonákladem, 2012.

Živě v Chlívě:
2CD po vzoru BBC Session. 36 starých i nových skladeb prakticky skoro Live ze studia Chlív.
Samonákladem, 2012.

Last Live Leitnerka
Sběratelská libůstka. Živák v ultralimitované edici 55 ks! Poslední koncert v tehdejší sestavě nahraný do jedné stopy bez
dodatečných úprav.
Samonákladem, 2013.

Archiv 1989 – 1993 Studio/Live/Video
Černý a bílý disk. Výpravná retrospektiva prvního období shrnuje dostupné archivní materiály.
Ears&Wind Records, 2013.

Dno 19 + CD Tyršovy spolešnosti
2013

Czech Joint:
Studiové CD ze studia Chlív.
Samonákladem, 2014.

Veškeré nosiče Tyršovy společnosti získáte na Dřevěné cikádě

 


3BEAT FEST 2014:

3BEAT3BEAT