NIC MOC KVINTET V RECENZI JANY ORLOVÉ

Nicmoc Kvintet - Nic moc nečekejte... Syrové, deziluzivní glosování. Chlapské a drsné. Cítím v tom Bukowského. Vykopem si hroby a budeme v nich šukat: nejvýraznější text alba, největší popík a nejlepší obraz v jednom. Představuju si soulož ve vykopaném hrobě…

zem je jistě vlhká, voňavá, studená, z odhalených stupňů půdy na kopulující těla padají půdní organismy. Soulož pod úrovní běžného světa, v podzemí, v undergroundu. Je underground hrob? Pro pozorovatele zvenčí možná, ten, kdo sere na konzum se „zakopává“. Onen pozorovatel ale netuší, jaké radosti a povyražení jsou se zakopáním spojené. Ššuukat. To není obyčejné šukání, laciné plácání dovnitř a ven. Ššuuká se precizně a subverzivně, bez navoněných lubrikačních gelů. Ale to není všechno.

NicmMoc Kvintet, kravál, kakofonie a ozvuky let šedesátých, Krákor 2013, foto © Andrej Čulák

V hrobě se dá taky pít a snít. A ideálně všechno dohromady. Vykopem si hroby a budeme v nich žít. Šamanskou optikou podzemí znamená svět předků, pohřbením se k nim tedy vracíme; stejně tak i symbolickým lehnutím si do hrobu. Do archaického zapotéckého hrobu ulehla v rámci umění například Ana Mendieta, která pak za nepříliš vyjasněných okolností zemřela pádem z třicátého čtvrtého patra. Je otázkou, nakolik se obcování se smrtí „vyplatí“, neboli kam vede. Slovy Timothy Learyho: „Umírání je nejfantastičtější životní zkušenost. Je to frajerská záležitost. Nejvkusnější věc, kterou můžete udělat. I když žijete jako naprostý flákač, můžete umřít ve velkém stylu. Nemohu se té chvíle dočkat.“

Jana Orlová

Brněnská odpověď na Kelly Familly - syn Lukin a fotr Havran - NicMoc Kvintet. Les - Krákor retrospektiva, 29. a 30. listopadu 2013, Brno - klub Boro, foto Zdeněk Vykydal
NicMoc Kvintet - Nic moc nečekejte...

NICMOC KVINTET
NIC MOC NEČEKEJTE…
EARS&WIND RECORDS 2014

Křtíme na Krákoru 2014
Koupíte na Dřevěné cikádě