V roce 2014 vyšel na značce Ears&Wind Records druhý knižní titul básní v próze Lucie Ruškové – Monology křehkého vědomí. Rok poté nahrála autorka své texty v brněnském studiu Chlív a Vít Raška doplnil o hudební doprovod.
Audionáhravky ze studia Chlív, 2015:
Pár slov k textům Lucie Ruškové
Slova Lucie Ruškové jsou silná jako slova Bible, jako slova, která „mají moc“, jako slova jejího knihomola, který odložil všechny knihy, v nichž dřímaly jen polopravdy. Její texty jsou podstatné, kruté, syrové, nesmiřitelně přímé, a přitom krásné. Její ruka je rukou sochaře, který bez milosti osekává všechno banální a zbytečné, dokud nezbude jen holá, tušená pravda.
Její texty glosují naši dobu, jak ji autorka v první osobě vnímá snad z konkrétní zkušenosti (Maminka, Svátost bolesti), pozorování (Bezdomovecké etudy) či sledování zpráv (Jazyk Hypnósy), ale její skutečnou cestou napříč touto dobou je její duchovní hledání (Maran atha), a zdá se mi, že východiskem pro pochopení autorčiny poetiky je právě ono.
Lucie Rušková vede hluboký duchovní zápas, který její poezie i přes svoji tělesnost odhaluje, a který se odehrává na samém pokraji dohlédnutelného, tam, kde se spolu stýká a láme dobro a zlo, život a smrt. Autorka kráčí po ostří skutečnosti s opravdovostí, která připomíná opravdovost autorů novozákonních či tichou a úpornou bolest mystiků (jakým byl kupříkladu sv. Jan od Kříže): a v horečce hledačů pravd bude ta jediná stále unikat – jako by bylo málo to Dobro, k němuž byl člověk stvořen! – co je člověk člověkem, chce se stát sám Bohem. Jsou-li klíčem k její osobnosti slova Živý je více námi, nežli my s Ním, pak se autorka vydává na cestu skutečně křížovou, která je však pro ni cestou jedinou, jedině myslitelnou, a byť křížovou, tak i tou nejkrásnější. Je cestou, vedoucí středem světa, který je zároveň viditelný i neviditelný, a proto plný bolesti i radosti. Cena, kterou zřejmě musí platit za pohled, který svou poezií čtenáři zprostředkovává, bude asi veliká.
Ano, je to skutečně silná poezie, otřásající našimi povrchními, nezralými a vyprázdněnými světy, i přesto, že si na silnou nehraje. Je jen popisem našich světů z druhé strany, odtamtud, odkud je sami nevidíme. Je to ovšem pro čtenáře pohled navýsost léčivý a blahodárný.
Ladislav Heryán
salesiánský kněz
104 stran, lepená vazba, barevné grafiky, ilustroval Vladimír Havran Smýkal, vyšlo v roce 2014
K dostání na Dřevěné cikádě
PUB