Syrové, deziluzivní glosování. Chlapské a drsné. Cítím v tom Bukowského. Vykopem si hroby a budeme v nich šukat: nejvýraznější text alba, největší popík a nejlepší obraz v jednom. Představuju si soulož ve vykopaném hrobě…

zem je jistě vlhká, voňavá, studená, z odhalených stupňů půdy na kopulující těla padají půdní organismy. Soulož pod úrovní běžného světa, v podzemí, v undergroundu. Je underground hrob? Pro pozorovatele zvenčí možná, ten, read more »

Vážně nerada píšu negativní recenze. Je to nevděčné. Protože když někdo chce recenzi, jaksi vskrytu předpokládá, že bude pozitivní. Nebo aspoň trochu. He! Recenzent dostane knihu nebo cd zdarma, bude ji chválit. Sladké kurevnictví… A další věc je, že kritiku nechce nikdo slyšet, v rámci české „kritiky“ se nosí kolegiální poplácání po ramenou. Jsem hodná a roztomilá holka, jestliže chválím, ale když kritizuju, tak tomu hovno rozumím. read more »

Ginnungagap: FELACE ABSOLUTNA
Neškolené ucho bolí, střízlivý krk pálí. Tak proč polykat? Protože počáteční bolest se přelívá v potěšení a rafinovanou hudební rozkoš. Ginnungagap. Ostří, syroví, drsní a intelektuální. Sakra! Musí se o tom přemýšlet, nejen konzumovat. Místy je dokonce textu i rozumět. Příbalový leták rozhodně není obžerstvím, nýbrž nutným bedekrem.
Zcela zásadní je (a to nejen u GGP) rozdílná percepce posluchačova při vystoupení naživo a ex post ze záznamu. Ano, živé vystoupení je lepší. Kapela reaguje na atmosféru v publiku, na genius loci hospody. read more »

Je to vlastně velmi výjimečná situace, když se v dnešní době někdo rozhodne fyzicky vydat archivní nahrávky už dávno neexistující a jen pro menší okruh fanoušků legendární kapely. Zdejší undergroundová scéna, nyní konkrétně brněnský label Ears & Wind Records, ale zkrátka umí vždycky překvapit.
Titul Jsem životu děvkou shrnuje svou vlastní optikou činnost kapely Ginnungagap, v níž se v letech 1998 – 2006 mimochodem setkali také budoucí zakládající členové formace Skrytý půvab byrokracie, ale také mnoho dalších osobností, které později zvolily jiné formy kreativní či objevitelské činnosti. Ginnungagap se nikdy nedostali do studia, takže CD je postaveno na koncertních nahrávkách z rekordéru (zde) saxofonisty Romana Plischkeho, jimž velmi pomohl mastering z brněnského studia Chlív. Všech vybraných osmnáct tracků postihuje až druhé období kapely, kdy po spoluzakladateli Petru Coufalovi alias P. Formšovi nastoupil do pozice frontmana Ivo Štefan alias Yves Stefanivos, který zvuk kapely obohatil také o elektrickou kytaru. read more »

Rousínovská kapela Ylo africký slon vznikla v roce 1988 a od dob vydání jejich první desky Domestifikace jižních věcí uplynulo již 17 let, což bylo v době posledního koncertu kapely Dunaj, kde zpíval bývalý člen Ylo Jiří Kolšovský. Pro Ylo je typický nezaměnitelný hlasový projev Břetislava „Jima“ Jelínka, který v brněnském klubu Boro v roce 2012 oslavil své šedesáté narozeniny.

Přestože neměli žádnou větší koncertní pauzu (Ylo hrávalo například každoročně u Magora ve Vydří), další desku vydali až v roce 2010 (II). Aktuální read more »

Raroslav Riedel recenzuje v Rock&Popu další desku z naší stáje:
Kyjovská skupina Narajama vznikla v roce 1991 a vydala tři desky. Pak se na třináct let odmlčela; její čtvrté album (dokončené v lednu 2000) proto vyšlo až nyní, v souvislosti s reunionem skupiny. Odklad nahrávku nijak nepoškodil, je to v zásadé nadčasový artrockový počin, v němž jsou patrné i vlivy world music či jazzu. Narajama zřetelné navazuje na kapely z okruhu Rock In Opposition i na brněnskou alternativu.
read more »

Mongolovy Městské Sady
Samochvála Přináší Rozhodně Víc Potěšení Než Samohana

Přední obal kromě klidu a respektu dýchajícího z fotografie betelně usazeného asiata, nabízí pojmy, které mi evokují mnohé, ponejvíce humor: ‚mongolovy‚ (útržek textu „mongoloid to sněd„), ‚psychedelic‚ (lákavý obrat), ‚samochvála‚ a ‚samohana‚ (budiž ponechány zcela bez komentáře), hehe! Ještě jsem nezačal poslouchat a už tolik štěstí… snad to vydrží.
read more »