zem je jistě vlhká, voňavá, studená, z odhalených stupňů půdy na kopulující těla padají půdní organismy. Soulož pod úrovní běžného světa, v podzemí, v undergroundu. Je underground hrob? Pro pozorovatele zvenčí možná, ten, kdo sere na konzum se „zakopává“. Onen pozorovatel ale netuší, jaké radosti a povyražení jsou se zakopáním spojené. Ššuukat. To není obyčejné šukání, laciné plácání dovnitř a ven. Ššuuká se precizně a subverzivně, bez navoněných lubrikačních gelů. Ale to není všechno.

V hrobě se dá taky pít a snít. A ideálně všechno dohromady. Vykopem si hroby a budeme v nich žít. Šamanskou optikou podzemí znamená svět předků, pohřbením se k nim tedy vracíme; stejně tak i symbolickým lehnutím si do hrobu. Do archaického zapotéckého hrobu ulehla v rámci umění například Ana Mendieta, která pak za nepříliš vyjasněných okolností zemřela pádem z třicátého čtvrtého patra. Je otázkou, nakolik se obcování se smrtí „vyplatí“, neboli kam vede. Slovy Timothy Learyho: „Umírání je nejfantastičtější životní zkušenost. Je to frajerská záležitost. Nejvkusnější věc, kterou můžete udělat. I když žijete jako naprostý flákač, můžete umřít ve velkém stylu. Nemohu se té chvíle dočkat.“

Jana Orlová

NICMOC KVINTET
NIC MOC NEČEKEJTE…
EARS&WIND RECORDS 2014

Křtíme na Krákoru 2014
Koupíte na Dřevěné cikádě